Literární sondy do podbřišku předbrexitové Anglie

literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 17. července 2016

V povídkové tvorbě neváhá Hilary Mantelová jít až na hrany skutečnosti.

Britská autorka slavných historických románů z tudorovské Anglie dokáže překvapit. Hilary Mantelová (*1952) svou povídkovou knihou Zavraždění Margaret Thatcherové nejenže zůstává v zásadě v současnosti, ale neváhá zabloudit i do jiných světů – těch zásvětních.

Rushdieho apokalyptická vize zahalená kouřem bez ohně

> literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 10. července 2016

Spisovatel Rushdie si hraje s orientálním kouřem i ohněm.

Kouzla a čáry, nevyhnutelné katastrofy a nadpozemské bytosti. Nový román Salmana Rushdieho: Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí, tvořící soubor volných variací v narážce na spletitý tón orientálního vyprávění. Není příliš děsivý, může být dokonce ideální četbou na dovolenou.

Autor se zdaleka nebere natolik vážně, jak bychom očekávali, nepředstírá ani, že zná recept na současnou krizi - a navíc dokáže být i přiměřeně vtipný, místy i na vlastní účet. Přesto se tu mezi řádky vrací ještě jeden neodbytný tón – nového zániku Západu.

Hilary Mantelová: Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky - ukázka

Obálka českého vydání z dílny Pavla Růta. 

Soubor deseti povídek britské spisovatelky Hilary Mantelové (*1952) představuje autorku, od níž jsme zvyklí převážně na historické fresky, zcela z jiného úhlu: jako pečlivou analytičku konvencí, věcí běžných i zcela neobvyklých. Název knihy Zavraždění Margaret Thatcherové odkazuje na předposlední povídku. Ukázka je z první povídky s názvem: Promiňte, že ruším. Vydalo nakladatelství Argo.

> literatura > knihy > ukázka z povídky Promiňte, že ruším > většina povídek vycházela v London Review of Books > text v angličtině.

V té době u nás skoro nikdo nezvonil, a když už k tomu došlo, stáhla jsem se do hloubi bytu. Jen když byl dotyčný vytrvalý, přikradla jsem se po koberci až ke špehýrce. Co se týče všemožných petlic a okenic, zámků, zástrček a západek, bezpečnostních řetízků a vysoko položených zamřížovaných okének, byli jsme hotoví přeborníci. Špehýrkou jsem spatřila rozčileného muže v pomačkaném stříbrošedém obleku, asi třicetiletého, Pákistánce.

Už ucouvl a teď se rozhlížel po zavřených a zamčených dveřích naproti, zahleděl se vzhůru po mramorovém schodišti, poplácal se po kapsách, vytáhl zmuchlaný kapesník a otřel si tvář. Vypadal tak vytřeštěně, že to nemusel být pot, ale slzy. Otevřela jsem dveře.