John Grisham i jeho plážový Obchodník milují knižní prvotisky

> literatura > knihy > recenze vyšla v České televizi 24, dne 20. dubna 2018.

Třicátý thriller amerického spisovatele Johna Grishama splňuje vše, na co jsme od něj zvyklí. Přesto Obchodník vybočuje z řady předchozích bestsellerů. V zásadě žádné procesy, justiční mašinérie, ani advokáti a soudci. Spisovatel Grisham se tentokrát rozhodl ulevit své vlastní zálibě a pro čtenáře připravil thriller vyloženě letní. Oddechová četba na pláž, jejímž hlavní tématem je obchod s prvotisky – a slavnými rukopisy.

Foenkinosovo hledání ztraceného autora

> kultura > literatura > knihy > recenze vyšla v České televizi 24, dne 14. dubna 2018.

Co je více: sláva románu, nebo sláva autora? Francouzský spisovatel David Foenkinos nepochybně ví, o čem píše. Sám je slavný dosti. Přesto v románu Záhada Henriho Picka přehání někdy tam, kde by mohl ubrat, a ubírá tam, kde by si téma žádalo více. Kniha osciluje mezi smíchem a pláčem, mezi satirou a hlubším významem. Není to pouze módní „román o románu“, ale zejména román o hledání ztraceného autora.

Když Édouard Louis imituje třídní boj, Eddy B. musí prohrát

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 5, dubna 2018.

Francouzský autor Édouard Louis píše ve svém debutu Skoncovat s Eddym B. sám o sobě. Hlavní hrdina, homosexuál z dělnické rodiny, dokonce nese spisovatelovovlastní původní jméno – Belleguele. Dílo má sice mnohem větší ambici než být jenjedním z dalších efektních pokusů o coming out, jenže mu chybí něco podstatného– skutečná literární kvalita. To ostatní je pouze filozofická veteš. Stala se ale zdrojem závratného úspěchu knihy – a také nekritického obdivu.

David Foenkinos:Záhada Henriho Picka - ukázka

 > literatura > knihy > ukázka z knihy Davida Foenkinose: Záhada Henriho Picka, Argo 2018.

Dopoledne Delphine s Frédérikem zazvonili u paní Pickové. Otevřela rychle a pozvala je dál. Nechtěli jít rovnou k věci, a tak chvíli mluvili o počasí a pak o nemocné přítelkyni, kterou Madeleine předchozí den navštívila. Zeptal se na ni Frédéric, ale protože nikdy neuměl věrohodně předstírat zájem o to, co mu bylo lhostejné, odpověděla mu: „Chcete to opravdu vědět?“ Někdo může namítat, že je to totéž. „...“ „Raději vám uvařím čaj.“ Madeleine zmizela v kuchyni, čímž umožnila Delphině, aby svého společníka probodla pohledem. Zamilovaní lidé občas vnímají své protějšky jako karikatury. 

Pro Delphinu se Frédéric stal prototypem společenského ňoumy; on viděl ji jako ctižádostivou potvoru. Šeptem ho pokárala: „Přestaň s tím podkuřováním. Tahle paní má ráda přímost, to je vidět.“ „Snažím se navodit ovzduší důvěry. Nehraj si na svatouška. Vsadím se, že jsi už vytiskla smlouvu.“ „Já? Ne. Mám ji jen v kompu.“ „Věděl jsem to, mám tě přečtenou. Kolik jí nabídneš za autor ská práva?“ „Osm procent,“ přiznala trochu stísněně. „A za audiovizuální užití?“ „Fiftyfifty, klasickou taxu. Myslíš, že by se to dalo adaptovat?“ „Ano, byl by to úžasný film. Možná i na americký remake. Mohlo by se to odehrávat někde poblíž San Franciska, v exteriérech ponořených v mlze.“ „Karamelový čaj se už nese,“ oznámila Madeleine, která znenadání vtrhla do obýváku a přerušila tak jejich vzrušenou debatu o smlouvě. Jak by mohla tušit, že její hosté už snili o Georgi Clooneym v roli jejího manžela?