Michel Houellebecq, francouzský spisovatel, patřící mezi nejznámější a nejpřekládanější spisovatele v zahraničí, se vrací. Nový román Serotonin, v pořadí již sedmý román, je podobně jako romány předchozí, velmi temný. Podle nakladatelství Flammarion, které knihu vydává 4. ledna, je inspirován vzpourou „žlutých vest“.
> exkluzivně na Recenze a kritika
Sedmý román Michel Houellebecq, první od kontroverzního Podrobení (Soumission), jenž vyšel před čtyřmi lety v den teroristického útoku na satirický týdeník Charlie Hebdo. Román Serotonin bude patrně patřit k dalším břitkým dílům, domnívá se agentura AFP.
Vypravěčem je v knize šestačtyřicetiletý Florent-Claude Labrouste na konci sil. Depresivní, neomylně ztracený, nevyléčitelná ze svých ztracených lásek, přežívá jenom a pouze díky antidepresivu Captorix, založeného na serotoninu, „hormonu štěstí“. Captorix „byl překvapivě účinný a umožnil pacientům, aby se s novým uspokojením integrovali do normálního života v rozvinuté společnosti (...) bez upřednostňování, na rozdíl od antidepresiv předchozí generace, jež měly tendence k sebevraždě nebo sebepoškozování“, varuje hned na počátku knihy vypravěč.
„Nejčastějšími nežádoucími účinky přípravku Captorix byly nevolnost, ztráta libida, impotence ... Nikdy jsem netrpěl nevolností, cituje AFP zlehka z románu. „Nemůže to být jasnější. Žádná molekula nás nikdy nebude schopná zachránit z dehumanizovaného světa, kde je tržní logika králem. - Nemůžete vyhrát".
Vždy přesný a krutý pozorovatel naší společnosti Michel Houellebecq, zdá se, i tentokrát se pokouší předvídat to, co prožíváme doslova v přímém přenosu. Tentokrát ve svém románu předjímá revoltu, která se ale netýká hnutí proti zvyšování cen pohonných hmot, ale proti „barbiturátům“, jež popisuje s bezprecedentní přesností. Klienty, zde reprezentovaní rozzlobenými rančery, se rozhodnou, podobně jako hnutí „žlutých vest“, k blokování dálnici
Houllebecq, který je často obviňován z cynismu, je tu naopak plný empatie, když popisuje zoufalství mlékařských farmářů nucených uprchnout ze svých domů.
„Čas od času zavřeme nějakou továrnu, přemístíme výrobní celek, řekneme, že je tam 70 pracovníků, které přemístíme transferů (...) je trochu povyk, spálí pneumatiky ... Vždycky, každý rok, tu máme stovky zemědělců, kteří hodili klíče pode dveře nebo se sami zastřelil,“ říká vypravěč, školením agronom svému přítel (jedinému?), který zůstal a vede ovčí farmy v posledním tažení.
„Počet zemědělců klesl ve Francii dramaticky za posledních padesáti let, a klesá dál,“ říká hrdina, který společně s autorem knihy sdílí protievropské a antiliberálními teze Michela Houellebecqa. „Musíme je ještě rozdělit o dvě nebo tři třetiny, abychom dosáhli evropských standardů, standardů Dánska nebo Holandska,“ říká. „To, co se právě děje se zemědělstvím ve Francii, je obrovský sociální plán, největší sociální plán, na kterém se teď pracuje, ale je to tajný sociální plán, neviditelný, kde lidé mizí jednotlivě, někde ve svém rohu, aniž by z toho televize BFM udělala nějaké téma.“
Neexistuje žádná cesta ven, žádné východisko, tvrdí vypravěč.„ Jakmile jsme na evropských úrovních, stále jsme ještě nezískali, nebudeme dokonce ani na pokraji konečné porážky, protože tam budeme skutečně v kontaktu se světovým trhem a bitvou o světovou produkci, kterou nemůžeme vyhrát,“ vysvětluje s pesimismem nebo jasnozřivostí, to záleží na každém.
Blokování silnice, které bude Florent-Claude Labrouste bezmocným svědkem, se stává skutečným dramatem. Proto ani zvýšená dávka přípravku Captorix nemůže už vůbec nic změnit. Jsme bezmocní před dobrovolným rozhodnutím vypravěče se uklidnit.
Může zemřít žalem? Co nám zbývá k tomu, abychom byli zachráněni? To jsou jen některé z otázek, které Michel Houellebecq v této soumračné , někdy pornografické knize, ale nakonec nesmírně romantické, nabízí.
Nakladatelství Flammarion vydává knihu v prvním nákladu v počtu 320 000 kopií, více než kterýkoli jiný román této tzv. zimní sezóny.
Žádné komentáře:
Okomentovat