kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 17. února 2016
 |
| Od perverze k melancholii - taková je nynější cesta spisovatele Iana McEwana. |
Po předchozích knihách, věnovaných lékaři v knize Sobota (Sunday, 2005, č. 2006) a vědci v knize Solar, 2010 (č. 2011), se tentokrát setkáváme se soudkyní Fionou Mayeovou, řešící dilema případu odmítané transfúze, zosobněný Adamem, adeptem Svědků Jehovovým na prahu dospělosti, jenž otřese její dosavadní stavovskou jistotou
> Úryvek z knihy Iana McEwana v překladu Ladislava Šenkyříka
Odehrává se na pozadí její vlastní manželské krize, jíž spisovatel otevírá v lehce ponurých tónech... v ornamentálních narážkách na klasiky (Dickens, Joyce). Za časté proměny (převážně) londýnského počasí (respektive deště).
Od literární perverze k temné melancholii
Spisovatel Ian McEwan, jenž vstoupil v širší známost na konci 70. let svou Betonovou zahradou (The Cement Garden, 1978, č. 1993 – úryvky vycházely česky ve Světové literatuře během roku 1988) příběhem sourozenců, kteří pohřbí ve vlastním domě svou matku, se v posledních letech věnuje tématům, jimiž nešokuje zcela jako dříve.
Zatímco i jeho nástup u nás v 90. letech byl provázen odérem skandálu, často v překvapujících perverzních sexuálních variacích, za niž si vysloužil přezdívku Macabre, v současnosti provázejí jeho tvorbu již méně výkřiky - a pro jeho někdejší milovníky spíše zklamané povzdechy. On sám si patrně uvědomuje své postavení v kontextu britské literatury, o čemž svědčí v Česku i stabilizace jeho překladatelské obce.
Nelze se ubránit dojmu, že Ian McEwan obrousil hrany, aby se vydal po stezkách – mnohem méně ostrých, a na místo různých domů, v nichž se dějí nepřístojnosti, nahradil ponornou řekou melancholie. Vrací-li se k domům, jde mnohem častěji o domy rodinné (pokud ne přímo o ten jeho), a některá aristokratická sídla (např. v Newcastlu), jež ovšem nedokáží odolat zubu času; slouží účelům a provozu středostavovské buržoazní vrstvy – a jejich institucí.
McEwan se v posledních dílech zabývá mnohem více krizemi a stavem mysli britské vyšší střední vrstvy. A činí tak jemnými stylistickými nástroji, v nichž velký prostor dostávají romantické hudební motivy (explicitně i implicitně). Mimochodem – popis zaujetí vážnou hudbou u britského justičního sboru působí v knize velmi impresivně – a hraje koneckonců i v závěrečné fázi klíčovou roli (Berlioz, Mahler, Britten).
Pokušení v náhlém okamžiku zlomu
Stárnoucí soudkyni Vrchního soudu Fionu Mayeovou, zapletenou léta do každodenní rutiny rodinného práva - přesvědčenou nejen o své přirozené výjimečnosti, ale i o pragmatické účelnosti institucí, jež reprezentuje - nečekaně rozhodí případ, při němž náhle zapochybuje. A nejen to. Její manžel Jack pochybuje rovněž, tentokrát o vlastních možnostech v rodinné svazku, což ze soudkyně Fiony, zvyklé na stereotypy, činí ženu „na pokraji zhroucení“.
Soudkyně je konfrontována s dilematem osobním i profesním. Zlom nastává ve chvíli, kdy podlehne návalu citů – byť vrcholně zdrženlivým, jak se na britskou soudkyni sluší a patří. Autor, jenž vede na stránkách knihy simulovanou veřejnou polemiku mezi právem víry a pragmatického humanismu, nabídl cizelovanou románovou studii, vybroušenou argumenty, jež zaujme pro svou sugestivnost i čtenáře laického.
V čem si ale čtenář nemůže být do konce knihy jistý, je cesta, jíž vede ona červená linie, na níž balancuje autor sám. Může být cit prostředkem, jak polidštit oddanost víře? Nebo jsou city slabostí, jež předurčují jedince ke zkáze? To není zápas mezi vírou a citem, ale pokušením pramenícím ve zpupnosti.
Spisovatel Ian McEwan, jenž vstoupil v širší známost na konci 70. let svou Betonovou zahradou (The Cement Garden, 1978, č. 1993 – úryvky vycházely česky ve Světové literatuře během roku 1988) příběhem sourozenců, kteří pohřbí ve vlastním domě svou matku, se v posledních letech věnuje tématům, jimiž nešokuje zcela jako dříve.
Zatímco i jeho nástup u nás v 90. letech byl provázen odérem skandálu, často v překvapujících perverzních sexuálních variacích, za niž si vysloužil přezdívku Macabre, v současnosti provázejí jeho tvorbu již méně výkřiky - a pro jeho někdejší milovníky spíše zklamané povzdechy. On sám si patrně uvědomuje své postavení v kontextu britské literatury, o čemž svědčí v Česku i stabilizace jeho překladatelské obce.
Nelze se ubránit dojmu, že Ian McEwan obrousil hrany, aby se vydal po stezkách – mnohem méně ostrých, a na místo různých domů, v nichž se dějí nepřístojnosti, nahradil ponornou řekou melancholie. Vrací-li se k domům, jde mnohem častěji o domy rodinné (pokud ne přímo o ten jeho), a některá aristokratická sídla (např. v Newcastlu), jež ovšem nedokáží odolat zubu času; slouží účelům a provozu středostavovské buržoazní vrstvy – a jejich institucí.
McEwan se v posledních dílech zabývá mnohem více krizemi a stavem mysli britské vyšší střední vrstvy. A činí tak jemnými stylistickými nástroji, v nichž velký prostor dostávají romantické hudební motivy (explicitně i implicitně). Mimochodem – popis zaujetí vážnou hudbou u britského justičního sboru působí v knize velmi impresivně – a hraje koneckonců i v závěrečné fázi klíčovou roli (Berlioz, Mahler, Britten).
Pokušení v náhlém okamžiku zlomu
Stárnoucí soudkyni Vrchního soudu Fionu Mayeovou, zapletenou léta do každodenní rutiny rodinného práva - přesvědčenou nejen o své přirozené výjimečnosti, ale i o pragmatické účelnosti institucí, jež reprezentuje - nečekaně rozhodí případ, při němž náhle zapochybuje. A nejen to. Její manžel Jack pochybuje rovněž, tentokrát o vlastních možnostech v rodinné svazku, což ze soudkyně Fiony, zvyklé na stereotypy, činí ženu „na pokraji zhroucení“.
 |
| Obálka českého vydání knihy. |
V čem si ale čtenář nemůže být do konce knihy jistý, je cesta, jíž vede ona červená linie, na níž balancuje autor sám. Může být cit prostředkem, jak polidštit oddanost víře? Nebo jsou city slabostí, jež předurčují jedince ke zkáze? To není zápas mezi vírou a citem, ale pokušením pramenícím ve zpupnosti.
***
Překladatel Ladislav Šenkyřík zvolil originální převod původního názvu The Child Act, zahrnující právní normu, na titul Myslete na děti! - vypůjčený z písně Vladimíra Merty. Stírá se tím poněkud „svobodná vůle“, k níž se odhodlal chlapec Adam v závěru knihy.
---
Ian McEwan: Myslete na děti! (The Child Act). Přeložil Ladislav Šenkyřík. Počet stran: 216. Vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2015. Cena: 242,- Kč. ISBN: 978-80-207-1657-6.
Žádné komentáře:
Okomentovat