pondělí 11. listopadu 2019

Ani polemiky, ani vlny, ale krása fikce. Sto let po Proustovi nepřišla bouře

> literatura > francouzská > ceny > text na literární.cz, dne 8. listopadu 2019.
Letošní Goncourtova cena, podobně jakož i jiné roky, přinesla překvapení. Hlavním oceněným se nestala Amélie Nothombová, ani Yann Moix, který byl ještě v létě považován za černého koně této nejprestižnější francouzské literární ceny. Tím konečným šťastlivcem se stal Jean-Paul Dubois.

Stačilo jenom jedno interview – a všechno bylo jinak. Počátkem září předseda Goncourtovy ceny Bernard Pivot v rozhovoru pro francouzské soukromé Rádio RTL ohlásil, že Moix s cenou za svou knihu Orléans (nakl. Grasset) počítat nemůže. Navzdory tomu, že kritika se do té doby shodovala, že jde o mimořádné dílo a Yann Moix patří k ostře sledovaným autorům, Pivot byl názoru jiného. Nestačí skandály a provokace. Musí tu být i kvalita.

Pivot, jenž v paměti zůstává jako neodolatelný moderátor literárního televizního pořadu Apostrophes, systematicky vysvětlil, proč Moix Goncourtovu cenu nedostane. Jako důvody uvedl nevyrovnanou literární kvalitu, Moixovu aktuální polemiku a také antisemitismus. Pro ty, kteří tuto aféru kolem Moixovy knihy nesledovali, bude možná překvapení, kde se tu najednou vzalo tolik důvodů. „Myslím, že Yann Moix má velmi velký talent,” řekl Pivot. „K jeho kvalitám patří i obrovská kultura, ale (autor) bohužel trpí i nezřízenou potřebou vyvolávat kontroverzi a provokaci,” upřesnil.

Na margo jeho knihy s odvoláním na další porotce poznamenal, že je nevyvážená, navzdory tématu, jejž často kritika zdůrazňovala, totiž semi-biografické vyprávění o svém vlastním utrpení během dětství, z čehož obvinil svou rodinu. K tématu se během několika týdnů vyjadřovali na televizních obrazovkách i v tisku jeho bratr, otec i matka. Zatímco bratr i otec skutky popírají (Moix v knize popisuje výchovné metody, mezi něž podle něj patřilo i vynucené pojídání vlastních exkrementů), matka svého syna obhajovala. „Goncourtova akademie nemá příliš ráda, jestliže knihu popírají otec, jestliže ji popírá i syn,” zdůraznil neliterární důvody Pivot.

A aby toho nebylo málo, týdeník L‘Express publikoval uprostřed polemiky staré Moixovy texty, jež napsal na přelomu let 1989–1990, které on sám vzápětí označil za antisemitské. Ve svém značně sebemrskačském vystoupení v hojně sledovaném televizním pořadu On n´est pas couché, se za ně omluvil. Texty údajně, jak zahlásil spisovatel, tisku předal jeho zhrzený a žárlivý bratr Alexandre. Pivot toto zjištění označil za společenský důvod, proč nebyl nakonec Moix na seznamu kandidátů Goncourtovy ceny, neboť, pokud by se tak stalo, byla by akademie obviněna z „propagace antisemitismu prostřednictvím antisemity”.

Goncourt tentokrát Duboisem ocenil skutečnou fikci

Jakkoliv tedy francouzský literární svět zaměstnávala převážně aféra s Yannem Moixem, na dvou selekcích Goncourtovy akademie se objevili následně jiní autoři, rozhodně méně kontroverzní. Některým se budeme věnovat příště. Týden před vyhlášením na tradičním místě restaurace Drouant bylo jasné, že konečný zápas o cenu a získání sympatií porotců svedou autoři, z nichž jeden, respektive jedna, byla favorizována významně od října.

Extravagantní belgická spisovatelka Amélie Nothombová, jež poutá léta pozornost svým poněkud únavným gotickým převlekem (s černým cylindrem), nabídla knihu s názvem Soif (Žízeň, nakl. Albin Michel). Kritika její knihu hodnotila z celé dlouhé řady jejích 28 románů, jež publikuje bez přestání každý rok, jako tu nejzdařilejší.

Román, jenž se nezabývá ničím jiným, než příběhem „v kůži Ježíše Krista”, patřil k oblíbeným konverzačním tématům nejen v kavárnách. Originální? Možná… Ani to na Goncourta nestačilo.

Ne, vítězem se nestala ani ona. Tím šťastlivcem, který vzápětí prohlásil, že Goncoutrova cena nezmění vůbec jeho život, se stal bělovousý patriarcha Jean-Paul Dubois z Toulouse se svým dvaadvacátým románem Tous les hommes n'habitent pas le monde de la même façon (Všichni lidé nebydlí na světě stejným způsobem, nakl. L'Olivier). Že jméno tohoto autora neznáte? Nejste sami...

Předseda poroty Bernard Pivot si každopádně myslí, že Goncourtova akademie letošního roku, přiznáním titulu vítěze Duboisovi, ocenila „skutečnou krásu fikce”. Na adresu Amélie Nothombové, která si byla svým vítězstvím snad až příliš jistá, oproti předpovědím, které ohlašovaly bouři s jejím příchodem, utrousil: „Nestačí jen dělat vlny!”

Před 100 lety byl oceněn Goncourtovou cenou jistý Marcel Proust. Tehdy to v Paříži vyvolalo doslova erupci. Porota, jež zasedá od roku 1914 na stejném místě u nejstarší světové literární ceny, se svým verdiktem tentokrát rozhodla vynechat bouři, a nerozbouřit už vůbec ani vlnku.

> Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat