> kultura > knihy > rukopis z pozůstalosti Der Überläufer
Patřil k hvězdné trojici německých poválečných autorů. Vedle Güntera Grasse a Heinricha Bölla to byl právě Siegried Lenz (1926-2014), s nímž má i český čtenář spjato období mimořádné sebereflexe jedné německé generace, vystavené nástupu i pádu nacismu. Zdálo se, že dílo těchto autorů je uzavřeno. O to větším překvapením se pro čtenáře stalo vydání Lenzova román z pozůstalosti s názvem Der Überläufer (Přeběhlík) nakladatelstvím Hoffman und Campe. Týdeník Der Spiegel upozorňuje, že román se vyhoupl během prvního týdne na čelo německých bestsellerů.
Román, jenž měl být původně jeho druhým dílem, napsal Siegried Lenz v roce 1951. Důvody, jež vedly autora k tomu, že nakonec román nevyšel, byly politické. Tehdejší Lenzův nakladatel se rozhodl román rok poté nepublikovat pro výbušnost tématu v poválečné německé společnosti. Autor posudku označil román za „mimořádně nebezpečný“ a „obzvláště neloajální k vlasti“. Lenz tehdy poděkoval za užitečné připomínky. A pustil se do dalšího díla...
Vzpomínky těžké jako pytel cukru
Román vypráví příběh mladého vojáka Waltera Proseka, který se rozhodl na sklonku války k dezerci. A ne ledajaké. Nakladatel Hoffman und Campe ve své průvodní anotaci popisuje dilema, jemuž musel voják čelit. „Co je ještě důležitější: povinnost, nebo svědomí? Kdo je skutečným nepřítelem? Můžete jednat, aniž byste byli vinni? A nakonec: Kde je Wanda, polská partyzánka, jež mu nejde z hlavy?“ Výsledek tohoto trápení ústí v rozhodnutí přeběhnout... k Rudé armádě.
Román připomíná vlastní Lenzův příběh, neboť i on prožil konec války jako mladý voják-námořník - a sám dezertoval; později se nějaký čas ukrýval v dánských lesích.
Siegrfied Lenz pochází z Východního Pruska (nyní součást Polska), kde se v Lycku dne 17. března 1926 narodil. Je autorem čtrmácti románů, ale i esejů, povídek a divadelních her. Krátce po složení maturity byl v roce 1943 odvelen k námořnictvu. V archivu nacistické strany byl veden jako člen od 12. července 1943. Před koncem Druhé světové války v Dánsku dezertoval a byl zadržen britskými jednotkami ve Šlesvicko-Holštýnsku.
Po válce studoval na Univerzitě v Hamburku filozofii, angličtinu a literární historii. V letech 1950-1951 byl šéfredaktorem deníku Die Welt. Proslavil se zejména románem Hodina němčiny (Deutschstunde, 1968, č. 1974). V průběhu svého bohatého literárního života byl vnímán jako kritik nacistické éry a blízký politice sociálně-demokratického kancléře Willy Brandta.
 |
| Nový román nalezený v pozůstalosti učinil ze Siegrieda Lenze opět vyhledávaného a čteného autora. |
Román, jenž měl být původně jeho druhým dílem, napsal Siegried Lenz v roce 1951. Důvody, jež vedly autora k tomu, že nakonec román nevyšel, byly politické. Tehdejší Lenzův nakladatel se rozhodl román rok poté nepublikovat pro výbušnost tématu v poválečné německé společnosti. Autor posudku označil román za „mimořádně nebezpečný“ a „obzvláště neloajální k vlasti“. Lenz tehdy poděkoval za užitečné připomínky. A pustil se do dalšího díla...
Vzpomínky těžké jako pytel cukru
Román vypráví příběh mladého vojáka Waltera Proseka, který se rozhodl na sklonku války k dezerci. A ne ledajaké. Nakladatel Hoffman und Campe ve své průvodní anotaci popisuje dilema, jemuž musel voják čelit. „Co je ještě důležitější: povinnost, nebo svědomí? Kdo je skutečným nepřítelem? Můžete jednat, aniž byste byli vinni? A nakonec: Kde je Wanda, polská partyzánka, jež mu nejde z hlavy?“ Výsledek tohoto trápení ústí v rozhodnutí přeběhnout... k Rudé armádě.Román připomíná vlastní Lenzův příběh, neboť i on prožil konec války jako mladý voják-námořník - a sám dezertoval; později se nějaký čas ukrýval v dánských lesích.
Pozoruhodná je skutečnost, že Lenz sám se nikdy tomto svém textu nezmínil. Nevěděla o něm ani jeho žena Ulla Reimerová, s níž se oženil v roce 2010, čtyři roky před smrtí. Za odhalením rukopisu stojí Lenzův bývalý editor Günter Berg, který měl na starosti spisovatelovu pozůstalost.
Německý tisk píše o „posmrtném triumfu“, o autorově „jedné z nejlepších knih“ (Der Spiegel), v níž pozdější mistr předvedl své mistrovství již na počátku „ve všech podobách“. Konzervativní Frankurter Allgemeine Zeitung považuje Lenzovy románové vzpomínky na konec války za - „vzpomínky těžké jako pytel cukru.
Německý tisk píše o „posmrtném triumfu“, o autorově „jedné z nejlepších knih“ (Der Spiegel), v níž pozdější mistr předvedl své mistrovství již na počátku „ve všech podobách“. Konzervativní Frankurter Allgemeine Zeitung považuje Lenzovy románové vzpomínky na konec války za - „vzpomínky těžké jako pytel cukru.
***
Siegrfied Lenz pochází z Východního Pruska (nyní součást Polska), kde se v Lycku dne 17. března 1926 narodil. Je autorem čtrmácti románů, ale i esejů, povídek a divadelních her. Krátce po složení maturity byl v roce 1943 odvelen k námořnictvu. V archivu nacistické strany byl veden jako člen od 12. července 1943. Před koncem Druhé světové války v Dánsku dezertoval a byl zadržen britskými jednotkami ve Šlesvicko-Holštýnsku.
Po válce studoval na Univerzitě v Hamburku filozofii, angličtinu a literární historii. V letech 1950-1951 byl šéfredaktorem deníku Die Welt. Proslavil se zejména románem Hodina němčiny (Deutschstunde, 1968, č. 1974). V průběhu svého bohatého literárního života byl vnímán jako kritik nacistické éry a blízký politice sociálně-demokratického kancléře Willy Brandta.
Zemřel 7. října 2014 ve věku 88 let Hamburku.
Žádné komentáře:
Okomentovat