Zobrazují se příspěvky se štítkemKarl Ove Knausgård. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKarl Ove Knausgård. Zobrazit všechny příspěvky

středa 7. března 2018

Ztracené vzpomínky z ostrova chlapectví, kniha třetí

> literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 5. března 2018

Třetí kniha šestidílné ságy Můj boj norského spisovatele Karla Ove Knausgårda se vrací názvem Ostrov chlapectví do autorova dětství. Introspektivní náladu, brázděnou impresivní přírodní vegetací, namaloval autor s obsedantním sklonem pro detail. Koketérie s Marcelem Proustem dosahuje nezřízené nevážnosti.

pondělí 10. dubna 2017

Zamilovaný muž v rodinné pasti, kniha druhá

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 8. dubna 2017.
Vzhůru do boje! Autobiografická sága a mezinárodní bestseller Můj boj norského spisovatele Karla Oveho Knausgårda vstupuje druhou knihou Zamilovaný muž do nové fáze. Po smrti přichází zrození. Hlavní postava, jíž tu je opět autor sám, řeší, do jaké míry přežije nový úděl rodu a životního prostoru. Enervující literární potrava pro všechny muže, kteří si myslí, že v tom s ženami zůstali sami.

pondělí 6. března 2017

Karl Ove Knausgård: Můj boj 2: Zamilovaný muž - ukázka

kultura > knihy > ukázka ze ságy Karl Ove Knausgårda: Můj boj 2: Zamilovaný muž.

Pokračování ságy norského spisovatele, o níž jsme psali a ukázku z první knihy uvedli. Pokračování Mého boje s č. 2 nese podtitul: Zamilovaný muž.
---
29. července 2008

LÉTO JE DLOUHÉ a stále ještě nekončí. 26. června jsem dokončil první díl románu a od té doby, už déle než měsíc, máme Vanju a Heidi doma ze školky se vší intenzitou, již to všednímu dni dodává. Nikdy jsem nechápal smysl prázdnin, nikdy jsem neměl potřebu je mít, vždy jsem jen dostával chuť o to víc pracovat. Ale když musím, tak musím. První týden jsme měli strávit v osadě, kde jsme na Lindino naléhání koupili loni na podzim chatu, jednak abych tam mohl psát, jednak na víkendy, ovšem po třech dnech jsme to vzdali a vrátili se zpátky do města.

neděle 11. září 2016

Smrt v přímém literárním přenosu

> umění > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 10. září 2016

Temné, těžké, tísnivé. Smrt v rodině, první kniha ze šestidílné ságy Můj boj norského prozaika Karla Oveho Knausgårda, není snadné čtení. Kniha má ambici prolomit všechna dosavadní literární klišé a aspiruje na událost letošní podzimní sezony.

Prozaik Karl Ove Knausgård (*1968) vstupuje do literárního teritoria (i v českém překladu) zřetelně parazitním způsobem, aby vyvolal dvojí pnutí. Prvním je tradice vypjatého psaní, někde mezi Célinem a Proustem (dosavadní zahraniční recenze jej poněkud nadužívaně označují za „norského Prousta“), druhým snaha o hraniční tematiku patologie smrti, v níž lze nalézt ozvuky severské úzkosti (Strindberg, Ibsen). Činí tak prostředky nezřídka ovšem konvenčně popisnými.

středa 10. srpna 2016

Karl Ove Knausgård: Můj boj 1: Smrt v rodině - ukázka

literatura > knihy > ukázka z románu Karla Ove Knausgårda: Můj boj 1: Smrt v rodině.

Událost, o níž se bude mluvit - už jenom proto, že šestisvazkový opus Můj boj, jenž vstoupil díky nakladatelství Odeon právě na náš trh, dosáhl již mimořádného ohlasu nejen v Norsku, kde se ho prodalo na půl milionu, ale i v dalších zemích. Cyklus vydávaný v letech 2009-2011 přiměl kritiku překřtít autora na norského Prousta. Je jím opravdu? Autor se v 1. knize opusu velmi osobně vyrovnává se smrtí svého otce.

***

SRDCE MÁ SNADNÝ ŽIVOT: tluče, dokud může. Potom se zastaví. Dříve nebo později, v ten či onen den, ustane jeho tepající pohyb sám od sebe a krev začne téct k nejníže položenému bodu těla, kde vytvoří malou tůňku, viditelnou zvenčí jako tmavé, měkké místo na stále bledší pokožce, zatímco teplota klesá, končetiny tuhnou a střeva se vyprazdňují. Tyto změny probíhají v prvních hodinách tak pomalu a uskutečňují se s takovou jistotou, že v sobě mají až cosi rituálního, jako by život kapituloval podle určitých pravidel, podle jakési gentlemen’s agreement, jíž se řídí i představitelé smrti, poněvadž vždycky počkají, dokud život nevyprchá, než zahájí svou invazi do nových končin. Ta je ovšem neodvolatelná. Obrovské houfy bakterií, které se začínají šířit uvnitř těla, nic nezastaví. Kdyby se o to pokusily jen o několik hodin dřív, setkaly by se s okamžitým odporem, ovšem teď je všude kolem nich klid, takže pronikají vlhkou tmou stále hlouběji Dobudou Haversovy kanálky, Lieberkühnovykrypty, Langerhansovy ostrůvky. Dobudou Bowmanův váček v renes, Stilling-Clarkovo jádro ve spinalis, černou substanci v mesencephalon. A dobudou srdce. Stále ještě je nedotčené, ovšem oloupené o pohyb, jemuž je přizpůsobená celá jeho stavba, je teď tak nějak podivně osiřelé, jako stavba, kterou museli ve spěchu opustit dělníci, dalo by se říct, jako nehybná vozidla, jejichž reflektory žlutě září do lesní tmy, prázdné dřevěné ubikace, kabinky lanovky, jež visí plně naložené jedna za druhou na svahu hory.