Chcete číst nového Moixe, starou Saganovou nebo staronového Hollanda? Každý podzim francouzského „rentrée littéraire“ přináší překvapení. Literatura, jež se již dávno stala součástí mnoha tržních spekulací a triků, zůstává i nadále ve Francii ostře sledovanou záležitostí.
Je tomu tak i tentokrát: na francouzských knižních pultech se od konce srpna do současnosti uchází letos o čtenářskou pozornost 524 románů, z toho 336 francouzských...
Vybrat si můžete mezi skandálem, překvapením nebo jistotou. Kdo nemá svého autora? Stačí říct. Mezi těmi, kteří publikují své první romány, si můžete vybrat z celkového počtu 82 autorů (v téměř v politicky korektním paritním složení 42 mužů a 39 žen).
Letošní literární podzim jako vždy provází množství literárních ocenění, které zvedají hladinu zájmu (a prodeje), ať již se jedná o kvalitu přiznanou či upřenou. Každá literární cena se také profiluje jiným způsobem. Mezi těmi, kteří považují stále tu Goncourtovu cenu za známku největší prestiže, protože nejstarší (od roku 1903), se dere pochybnost, zda nevystihuje lépe stav knižní produkce třeba Cena Renaudotova, jež také jako opoziční (v roce 1904) vznikla.
Pokud jste se nerozhodli rovnou odmítnout falokracii sudích, a neobrátit se k ceně, o níž rozhodují v porotě (od roku 1904) pouze ženy: Cena Femina. Je tu ale stále tradiční Velká cena za román, již uděluje od roku 1914 Francouzská akademie.
Moixova nahota, jež provází (jeho) dětské utrpení
Již konec léta přinesl první polemiku, jehož středem se stal extravagantní spisovatel, moderátor a publicista Yann Moix. Ten ve svém zatím posledním opusu Orléans (Grasset, 2019) obvinil své rodiče, že ho v dětství týrali. Nakladatelství opisuje román jako „intimní dětskou zlou můru“, jež spisovatele, pocházející z města Orléans, bude provázet patrně navždy.
Již v předchozích knihách se Moix tématu svého dětství (a zrodu samotnému) věnoval – za všechny například opulentní Naissance (Zrození, Grasset, 2013). Tentokrát se ale autor odhodlal k popsání zážitků, které se staly „srdcem románu“ ve vší své nahotě. Román Zrození je rozdělen do dvou oddílů: Dedans (Uvnitř) a Dehors (Vně).
„Svět šustil. Za okny byl podzim. Světlo zežloutlo. A vně se odehrálo cosi nevyhnutelného: smrt věcí. Hřiště pohlcené přílivem soumraku bylo oděno strojenými reliéfy. Nepoznával jsme svět. Ve třídě, osvětlené prskajícími neony, jsem v ústech – nebo přesněji na dně patra – cítil cosi jako chuť mandlí a přístřešku.
Mezi kresbami nebylo nic naléhavého, obarvené hadry, lahve, květináče, kartáče, mokré houby, velká magnetická písmena na tabuli, motivy na kraftovém papíru. Opakem války není láska, ale pozdní pomerančové odpoledne v běhu listopadové v mateřské školce. Nepočítají se mrtvoly, ani zranění; nikdo se tam netřese. Všechno je teplé a barevné. Prasklá omítka budovy stačila na to, aby nás izolovala od tísnivé hustoty černé a červené noci,“ popisuje Moix náladu hned v prvním odstavci s názvem Mateřská.
Autor, zakládající si v jazyku na jisté literátské vytříbenosti, je proslulý úzkostnými evokacemi dění, v nichž krkolomné vývoje prokládá často citlivě prolnutými obrazy něhy a zoufalství.
Okamžik, který narušil stávající zájem, ale přišel vzápětí. Surový lyrik Moix byl náhle obviněn ze lži...
> Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat