Francouzský film je u nás představován tradičně podzimní Přehlídkou francouzského filmu. Loňského roku to byla již přehlídka devatenáctá. Vedle toho se letos již počtvrté uskutečnila minulý víkend i přehlídka paralelní, kterou organizuje v kinech Lucerna a Evald společnost Film Europe CZ a Be2Can s názvem Crème de la crème.
Mezi těmi tvůrci, které rozhodně stojí za pozornost, je francouzský režisér Olivier Assayass (*1955), jehož nejnovější film Personal Shopper, který uvádí společnost Artcam, vstoupil právě minulý čtvrtek i do české distribuce. Na filmové přehlídce v Lucerně a Evaldu byl k vidění i jeho snímek z roku 2014, totiž Sils Maria, uváděný u nás od ledna loňského roku.
Co vás letos zaujalo na víkendové přehlídce? Byl to pouze Olivier Assayas?
Bylo by jistě nespravedlivé tvrdit, že pouze Olivier Assayas. Ten ale především. Shodou náhod se totiž stalo, že právě jeho dva filmy bylo možné vidět relativně krátce po sobě – jeden na přehlídce a druhý v běžné distribuci. Pokud právě nesledujete jeho tvorbu intenzivně, byla minulý týden možnost porovnat dva jeho poslední filmy: Sils Maria a Personal Shopper. Kromě tvůrce spojují film i někteří herci a svého druhu i velmi přitažlivé téma.
Nejzajímavější je něco, co ve filmech nikdo od jisté doby nehledá. Čekáme napětí, horor, romanci, thriller, drama, v tom nejlepším případě třeba... psychologické drama. Do téhle kategorie by se dal zařadit snímek Sils Maria. Ovšem Personnal Shopper je spíše mysteriózní, snad i místy hororové drama – i když je uváděno jako psychologický thriller.
U obou snímku se ale jedná především o – nepřítomnost.
Nebo ještě jinak: o nepřítomnou touhu. Takové filmy se naposledy dělaly v italské kinematografii 60. let. Vzpomeňme na Antonioniho... ty byly ale oproti Assayasovi přece jen více artistní. (Ale... takové Zatmění, to je přece jen něco jiného než Stmívání.)
A potom tu jde také o obsazení.
Ano, o to jde hodně. Assayas obsadil do obou snímku mladičkou americkou herečku Kristen Stewartovou. V obou filmech hraje asistentku.Stewartovou známe zejména jako nepřehlédnutelnou Bellu Swannovou, která se v sáze Stmívání (Twilight) a miluje do upíra Edwarda Cullena v podání Roberta Pattinsona.
Zaujetí Assayase Kirsten Stewartovou je cítit z kadého záběru, střihu i sekvence. Připomnělo mi to Jeana-Luca Godarda a jeho zaujetí pro Annu Karinu nebo Jean Sebergovou. To zaujetí je ovšem ambivalentní.
Stewartová je navíc i ve svém věku – je jí pouhých 27 let - americká celebrita, v roce 2012 činil její honorář 34, 5 miliónů dolarů, navíc vystupuje exkluzivně pro značku Chanel.
V Sils Maria ovšem není Stewartová tou hlavní postavou – je jí zejména Juliette Binochová, jež ztvárnila divadelní herečku Marii Andersovou, jež se obtížně přehrává do rôle dramatu – v níž má hrát starší ženu, Helenu, jež spáchá sebevraždu. Před lety hrál Sigrid, ambiciózní ženu, jež vůči Heleně vystupuje velmi agresivně.
V místě, jde o malou vesničku nedaleko Engadinu ve švýcarských Alpách, pobývali ale také Thomas Mann, Marcel Proust, nebo třeba Marc Chagall. To už je opravdu velká nálož... Film tvoří vztahy na jevišti, v kulisách i v realitě života, kde Marie (Juliette Binochová) tak trochu také hraje. Jde tu rovněž o ztrátu. Dramatik, který pro ni kdysi napsal hru, zemře ve chvíli, kdy ona jede do Curychu na přípravy té hry. Jde tu tedy o překvapivou a zároveň nevyhnutelnou ztrátu. Je to svým způsobem estetizace smrti, která je všudypřítomná. A když jsme u toho Nietzscheho, Marie ví, že se vrací, ale ten návrat je jiný, a možná, že jjí touha po lásce se odněkud vynoří.
V rámci festivalu byl film uváděný jako... lesbické drama? Souhlasíte?
Ano, i ne. Drama to jistě je, napětí, i ta sexuální touha, jistě. Ale je to mnohem více touha nefyzická, která vlastně hraje hlavní roli. A již zmiňovaná nepřítomnost, nemožnost kontaktu. A mizení. Mraky nad Alpami, jež proplouvají údolím jsou jako metafora onoho uplývání, které se neustále vrací. Možná je to vlastně filmový esej.
V angličtině je film uváděn jako Clouds of Sils Maria – a skutečně, o mraky jde hodně.:-)
Co chybí filmu Personnal Shopper?
Film je vlastně o – absenci. O té nepřítomnosti.
Je tam více vidět Stewartová. Má silnější postavení, je hlavní postavou. U filmu Personnal Shopper, což by se klidně dalo u nás uvádět jako Osobní nákupčí, vystupuje Stewartová prostě více.
Nejde ale jen o fashion, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hraje tu Maureen, osobní nákupčí – šatů, bot, ale i šperků - pro jednu celebritu, nazývanou tady Kyra, která prostě na to nemá čas. A jí, tedy Maureen, to moc nebaví, ale zároveň jí to umožňuje vydělávat nějaké peníze – a zároveň se stává v tu chvíli i někým jiným, protože ty šaty... to je fetiš, který si nemůže dovolit.
Až jednou...
...si ten fetiš dovolí?
Ano, jednou si oblékne ty šaty. Hraje k tomu píseň Hobellied [česky: hoblovačka], v podání Marlene Dietrichové, a je to natočeno velmi sexy. Hobellied je starovídeňský kuplet z poloviny 19. století, který je upravenou variantou milostné písně od Ferdinanda Reimunda Der Verschwender (Marnotratník) – mimochodem, jeho otec pocházel z Čech a byl soustružníkem.
I zde za zabývá Assayas – absencí. Nepřítomností, a to ve zcela konkrétním slova smyslu, i v tom velmi nefyzickém, metafyzickém. Duchařském – což takový trochu kýčovitý rozměr filmu, který z něho nedělá právě horor, ale spíše variaci na horor. Maureen v podání Kristen Stewartové zemřel bratr Lewis, který měl stejnou srdeční vadu. Obává se tedy nejen smrti, ale zdá se jí, že se s ní pokouší její bratr – oba si totiž slíbili, že pokud někdo zemře, ona nebo on, dají si zprávu. A tak ona sleduje, kdy to přijde...
Pozoruhodné na filmu jsou nejen erotické sekvence, ale i místy dosti zábavné užití nadsázky v duchařských věcech (Victora Huga hraje v jedné scéně hudební producent Benjamin Biolay), i koneckonců zobrazení nějakého ducha – či představy o duchovi. Důležitým rysem i kriminální prolnutí do tématu, vražda je tu – řekl bych – dosti efektně natočená. Filmu nechybí nadhled, humor. Stojí a padá ale hlavně s Kristen Stewartovou (o tom není pochyb).
Nás by mohlo zajímat, že se film natáčel ve spolupráci se Sirena filmem, kterážto jako společnost vybrala skutečné mimořádné lokality. Tím se mlžete, i když to zní trochu nekriticky, taky místy zabývat, že třeba tipujete, kde to vlastně je, když to má být v Paříži, a ono to opravdu není. Svou si užil i český kompars.
Ale pro ty, co se zajímají více o fetiše herecké, se v obou filmech objevuje velmi zajímavý německý herec a také režisér Lars Eidinger. U Personnal Shoppera má přímo roli klíčovou, přímo hybatelskou.:-)
Takže se máme u Personnal Shopera i bát, nebo spíše plakat?
Obojí. Jak chcete.
Ale pokud se ptáte na kritiku filmů Assayase, bývají různé. Mrzí mne ale, že v našem kulturním kontextu se poněkud zrychleně zavrhují. Když čtu titulek, jak ho pojala Mladá fronta Dnes: „Hvězda Stmívání Kristen Stewartová přešla od upírů k duchům,“ ptám se sám sebe, kde se stala chyba. Když ale od Mirky Spáčilové čtu závěrem: „Personal Shopper je zkrátka filmařsky vyšňořená zbytečnost zbavující se divákovy zvědavosti, jak vlastně dopadne,“ ptám se, jestli jsme viděli vlastně stejný film.
Obecně se dá říct, že francouzský film u nás není právě přijímaný s pochopením, možná je to záležitost kulturně-politická, nevím, asi prostě raději chodíme na Pelíšky od Jana Hřebejka (a nějaké to pokračování), které vyprávějí o našich dějinných bolestech, než na filmy francouzské, které se nám zdají, abych opět citoval moji oblíbenou kritičku Spáčilovou, „typicky francouzský, apartní, umělecky stylizovaný ornament“.
***
Snad bych měl dodat, že Assayas není žádný začátečník, právě za snímek Personal Shopper získal loni Cenu za režii na filmovém festivalu v Cannes.
Film Sils Maria získal ocenění více:, v roce 2015 hned pět cen na pravidelných Césarech: za Nejlepší film, nejlepšího tvůrce, Nejlepší herečku, nejlepší originální scénář a Nejlepší kameru. Kristen Stewartová za nejlepší vedlejší roli.
Žádné komentáře:
Okomentovat