čtvrtek 27. července 2017

Louise Brooks: Nikdy jsem nedokázala nikoho milovat!

> kultura > herečka > portrét vyšel v měsíčníku Nostalgie č. 7/2017

Byla symbolem nezávislé a svobodné ženy. Její ostře střižený krátký tmavý účes býval napodobován, patřil k ní i celému stylu nazývaného flappers. Ženu volných mravů, která kouří a pije. Archetypem tohoto typu se stala americká herečka Louise Brooks.

Herečka Louise Brooks († 78) natočila pouhých dvacet čtyři filmů - němé i mluvené. Dva nejslavnější, v nichž v jednom hrála padlou ženu Lulu, byly německé. Ona sama dokázala mluvit, aniž by řekla jediné slovo: mluvila očima, pohybem těla, výrazem tváře, doslova celou svou bytostí.

Archetyp svobodné ženy
Na stříbrném plátně ztvárnila první svobodnou ženu, jejíž sexuální orientace nebyla zřejmá - podobně jako v jejím vlastním životě. Její osobnost se utvářela ve vědomí diváků své doby, oněch „šílených 20. let“.

Svět se právě otřepal z první světové války a hudbu ovládl jazz. Louise nebyla prototypem tehdejšího vkusu, byla jiná – americký režisér Georg Cukor († 83) dokonce krutě prohlásila, že nebyla vlastně nikým (nobody). Její styl, pravda, dokázala ocenit až další, poválečná generace: triumfální návrat přišel koncem 50. let.

Tehdy se stalo doslova kultovní herečkou nastupující generace francouzské filmové nové vlny.

Herecký styl Brooks pro svou bezprostřednost okouzlil, stala se novým kultem, který vydržel velmi dlouho, ještě v roce 1987 podle ní společnost Cacharel nazvala parfém (Loulou). Henri Langlois, ředitel legendární pařížské Cinemathèque, prohlásil v polovině 50. let, když srovnal její význam s jinými legendami: „Není žádná Garbo! Není žádná Dietrich, je pouze Louise Brooks!"

Šílené skandální začátky
Narodila se jako Mary Louise Brooks ve městě Cherryvale v americkém státě Kansas dne 14. listopadu 1906. Pocházela z rodiny intelektuálně orientované, otec byl vytíženým advokátem, matka talentovaná pianistka, jež často hrála Debussyho a Ravela.

Rodiče se o ni ale zajímali spíše okrajově. V devíti letech se stala objektem sexuálního zneužití. Patrně tento zážitek způsobil, že se ve svých patnácti letech rozhodla vydat zkusit štěstí jinam.

Zapsala se na kurzy tance a vyrazila nejprve do Los Angeles. Již zde se projevil její nezávislý charakter. Milovala muže i ženy.

Proplula prudce několika tanečními soubory, provázena častými skandály (v roce 1924 se uchytila například u George Whita, kde komponoval i tehdy nadějný židovský skladatel George Gershwin), než se jí podařilo získat angažmá v New Yorku u Ziegfeld Folies na Broadwayi. Věhlas souboru dolehl až k filmařům. Ti neváhali a nabídli mladičké tanečnici smlouvu.

V roce 1925 podepisuje pětiletý kontrakt se studiem Paramount, a stává se jednou z jejích nejmladších hvězd. Během tří let natáčí osmnáct svých amerických filmů (sedm z nich je považováno za ztracené). Bouřlivé roky, během kterých vystřídala mnoho mužů i žen - stačila se vdát i rozvést. A utéct z Ameriky.

Německý filmový triumf a... potom pád
Zatímco mnozí herci odjížděli z Evropy do Ameriky, ona zvolila směr opačný. Po několika zkušenostech v Hollywoodu, z nichž nejzajímavější je film režiséra Howarda Hawkse Dívka v každém přístavu (A Girl in Every Port, 1928) se rozhodla prchnout. „Nesnášela jsem ten systém,“ řekla.

V Německu jí angažoval Georg Wilhelm Pabst, u něhož ztvárnila dívku Lulu podle dramatika Franka Wedekinda ve filmu Pandořina skříňka (Die Büchse der Pandora). Její druhý film s Pabstem nesl název Deník padlé dívky (Tagebuch einer Verlorenen). Oba filmy pocházejí z roku 1929. Tyto filmy z ní udělaly v Evropě hvězdu.
Návrat do Ameriky měl pro ni příchuť konce. I přes několik pokusů, Hollywood ji neodpustil její exil – dostala se na černou listinu. Živila se později jako tanečnice, prodavačka, ale i jako prostitutka, částečně i jako scenáristka – konec života prožila podporována dary.

 Zemřela na infarkt 8. srpna 1985. její životní krédo? „Nikdo jsem nedokázala nikoho milovat,“ opakovala často s nádechem melancholie, „i když jsem se o to snažila z celé duše.“

Požíračka mužů i nekonvenčních žen
Ona sama patrně nevěděla, kolik vztahů sama absolvovala. Nikdy neměla děti, sama o sobě mluvila jako o „neplodné“. Milostný románek horkého léta 1925 prožila Louise Brooks s hercem Charlesem Chaplinem († 88). Vdaná byla dvakrát. Obě manželství ve 30. letech ale ztroskotala..

Prvním manželem byl v roce 1926 producent a režisér Eddie Sutherland († 78). Za rozvodem stál její souběžný vášnivý vztah s Georgem P. Marshallem († 72), majitelem sítě prádelen. „Bylo to nejosudovější setkání mého života,“ řekla o něm. Její druhým manželem se stal v roce 1933 miliardář Deering Davis. Utekla mu půl roku po sňatku. „Byl to jen další z mých zazobaných obdivovatelů,“ napsala. Jeden z jejích bývalých milenců, zakladatel televizní sítě CBS William S. Paley († 89), jí v závěru života měsíčně posílal skromnou penzi.

Louise Brooks si zakládala na tom, že byla svobodná – a to i v sexualitě. Když na plátně předvedla historicky první lesbičku v Pandořině skříňce, mnozí si ji s lesbičkou i ztotožňovaly v životě. Nebyla to zcela pravda, i když… její lásce se vedle mužů těšily i ženy.

Jednou z nich byla herečka a spisovatelka Pepi Lederer († 25) či tanečnice Peggy Fears († 91). Mezi jejími láskami na „jednu noc“ patřila Greta Garbo († 84), o níž později napsala, že byla „maskulinní, ale okouzlující a něžná milenka“.

Sama k tomu řekla: „Všechny moje přítelkyně byly lesbické. Chtěla bych ale říct, že jsem nepoznala bisexualitu. Všichni lidé – ať už se zařídí, jak chtějí – mají pouze jedno pohlaví. Abych ukojila zvědavost – měla jsem dvě aféry s dívkami – ty ale nebyly pro mne ničím.“

Žádné komentáře:

Okomentovat