Nová hvězda psychothrilleru Paula Hawkinsová

> kultura > knihy > pro Mozaiku rozhlasové stanice Čro-Vltava, 28. července 2017, po 16. hodině

Nemůžete ji přehlédnou. Její poslední dvě knížky: Dívka ve vlaku (2015) a Do vody (2017), vydané obě nakladatelství Ikar,spoléhají na intenzivně šířenou reklamu. Stačí se podívat do výloh jakéhokoliv českého knihkupectví. Dívka ve vlaku, jež zaznamenala fenomenální úspěch – prodalo se jí 18 miliónů, u nás na 100 000, byla rovněž loňského roku zfilmována s Emily Bluntová v hlavní roli neúspěšné alkoholičky Rachel.

Jak je na tom Do vody? Je to jenom kniha k vodě? O fenoménu spisovatelky Pauly Hawkinsonové si budeme dnes povídat v odpolední Mozaice s kritikem a publicistou Josefem Brožem.

Moderátor: Dobrý den.:-)

Host: Dobrý den.

***

Otázka: Rozhodl jste se přes léto prozkoumat důvody úspěšnosti jedné spisovatelky?

Odpověď: Ano, svým způsobem jistě. Ke knihám, která mají tak masivní reklamu, jako je tomu v případě Pauly Hawkinsové, můžete jako kritik přistoupit dvěma způsoby: buď knihu zcela ignorovat, což je dost neprofesionální, nebo... se rozhodnete knihu prostě rozcupovat.

To je takový častý rituální akt kritiky, která někdy ústí do pohrdání a povýšenosti. Označíte třeba knihu - a nyní cituji z jedné z recenzí - za dílo „podprůměrné, jež okouzlí jenom sváteční čtenářky“. Nicméně, zdá se, že oněch 100 000 čtenářek má asi jiný názor, že?

Otázka: Dobře, a jaké tedy ty knihy Pauly Hawkinsové podle vás jsou?

Rozhodně to nejsou knihy podprůměrné, ani banální, řekl bych. V případě Do vody si myslím dokonce, že autorka ohromí svou strukturou lecjakého náročného kritika. Zatímco u Dívky ve vlaku vypravěči byli tři – respektive tři dívky (Rachel, Anne, Megan), v knize Do vody již došlo k rozšíření na celkový počet 11 vypravěčů, šest žen (Jules, Louise, Nickie, Lena, Erin, Helen), muži jsou tři (Sean, Patrick, Josh a Mark). Nejde ale jenom o počet vypravěčů, to bylo nakonec velmi jednoduché, i když... ale jde i o způsob vyprávění.

Dívka ve vlaku je zjevně inspirována Alfredem Hitchcockem, a Paula Hawkinsová se k ní ostatně i přiznává, k jejím kultovním snímkům patří zejména Okno do dvora (Rear window, 1954). Hlavní postava Rachel, obtloustlá a neúspěšná marketingová manažerka, nyní ale především alkoholička, jezdí pravidelně na vlakové lince do Londýna (tam a zpátky) a sleduje domy podél trati. A hlavně to, co se děje za okny, i před nimi. Někteří ji dokonce s Hitchcockem přímo srovnávají...

V knize, podobně jako ve filmu, který byl podle knihy Hawkinsové natočen, sice postrádáme jemnější rukopis a psychologické finesy (nicméně velmi poctivě zasazenou hlavní postavu v její sociálně-psychologické determinaci); film samotný v režii poměrně průměrného režiséra Tata Taylora, ale působí místy jako trochu takové kriminální fashion-show – ženy tu jsou sexy, muži atraktivní – a závěr s vývrtkou se mi zdál dokonce i trochu směšný... Oproti knize se Londýn mění na New York, a Rachel jezdí na pozadí mrakodrapů.

U Do vody vůbec – domnívám se, že jde o velmi ambiciózní knihu – možná nevystačíme jenom z žánrem psychothrilleru. Počet stran: 416! Mluvil jsem tu o postavách, ale musím připomenout i podoby toho vyprávění, jež je členěno nejen úhly pohledů (postavy mluví ve třech formách: ich, er, ale i du – tedy v 1., 3., ale 2. osobě), ale i protkáváno ještě jakýmsi literárním polotovarem o záhadných úmrtích ve vodě, jež píše jedna z prvních mrtvých žen, jež z pohledu čtenáře do jezera skočila... Lenn (takže vlastně je tu vypravěčů celkem 12). Zápletka je dynamicky složena z kombinace narůstajícího počtu úmrtí a jakéhosi čarodějnického rituálu, jež fiktivní město Beckford kdysi potkalo. To je samo o sobě velmi přitažlivé. Možná škoda, že se právě tomuto rysu nevěnovala autorka více. Nemá smysl knihy přeceňovat, ale jsem alergický na onu povýšenost.

Ale ptal/a jste se na důvody úspěšnosti?

Otázka: Ano, přesně na to jsem se ptal/a v úvodu!

Myslím, že v případě Pauly Hawkinsové máme co dělat především se skutečným literárním průmyslem. Když se podíváte na množství jmen, kterým Hawkinsová děkuje, pochopíte, že knihu vlastně nenapsala jenom ona. Jistá Lizzy Kramerová, závažně ji podezřívám, že za jejím úspěchem stojí zejména tato literární agentka, která byla vyhlášena jako agent roku za rok 2016 v rámci ceny British Book Industry Awards.

Kdo zná produkci a způsob práce českých nakladatelů trošku zevnitř, ví, jakým způsobem vznikají knihy, a kdo za nimi stojí. Když se někdy dívám na ty skvělé knihy, co se nakonec dostávají do knih levných, jakého odpadkového koše českých nakladatelů, je mi to dost líto...

Otázka: Takže je to jen business, business as usual?

Ano, je to dost byznys, ale bez řemesla by to taky nešlo. Proto jsem mluvil o těch strukturních postupech. Neměli bychom možná zapomenout, že předtím, než vyšla Dívka ve vlaku, měla za sebou Hawkinsová několik romantických novel pod literárním jménem: Amy Silverová.

Hawkinsová je dobrá řemeslnice, zkrátka. Týká se to ale samozřejmě nejen postav, ale i tématu, a jak se v byznysu říká, týká se to tzv. cílové skupiny. Hawkinsová dokáže velmi srozumitelně popsat na několika řádcích stavu duše – ženské duše, a nebojí se ani zjednodušení, a tím pádem ani kritické výhrady, že píše jenom o labilních hysterkách. Ale proč ne? Ale bylo by snadné zůstat jenom i takového hodnocení...

Ale tou cílovou skupinou opravdu nejsou pro Hawkinsonovou čtenáři military nebo... třeba speciální skupina expertů na Protektorát a nejlépe na atentát na Heydricha.:-) Muži jsou v jejích knihách povětšinou buď kruťáci nebo zase slizcí úhoři, kterým nemůžete věřit. Takový je stárnoucí bývalý policista Patrick v Do vody, v Dívce ve vlaku zase nevyzpytatelný bývalý Rachelin a nynější Annin partner, ten sladký Tom. Nicméně, i ženy mívají negativní rysy, ne že by si za všechno mohly samy, ale nejsou pouze obětmi.

Ano, jistě, jsou to ženy, úzkostné, neklidné, někdy nespoutané, jak je líčí Hawkisová. Do vody je důkladnou přehlídkou ženských typů: od mladičké, trochu drzé Leny až po čarodějnickou Nickie, která to všechno jaksi věděla, jen jí nikdo nevěnoval pozornost.

Otázka: Není to vlastně jenom hra se strachem?

Určitě. Žijeme přece ve světě plném nebezpečí. A ženy tento strach dokáží vnímat jiným způsobem než muži. Často se jim jako muži smějeme, že neustále opakují věty typu: „CO SE STALO?“ - „JSI V POŘÁDKU?“ Ale jaké: „MILUJI TĚ!“ stejně jako Hawkinsová v Dívce ve vlaku.

Oproti Gillian Flynnové, jež tu máme také přeloženou – zejména její bestseller Zmizelá (Gone Girsl, 2012), jež byla rovněž zfilmovaná, před třemi lety Davidem Finchetem – není ale její hlavní postava Rachel psychopatka, což u Amy, klíčové postavy knihy i filmu Zmizelé se nedá říct.

Stále máme u Hawkinsové do činění s autorkou thrilleru, psychothrilleru, cxož je svébytný a respektovaný žánr, nejde ale v žádném případě o horor, tam, by toho strachu bylo více.

Mimochodem, Paula Hawkinsová samozřejmě není jedinou úspěšnou, i když je nyní v žebříčku jako nejúspěšnější v tomto žánru. Patří mezi ně například také Tana Frenchová, u nás ale známe například z nakladatelství Argo; další jako Megan Abbotová (rovněž ze stáje Lizz Kramerové) a Harriet Laneová u nás dosud nebyly přeloženy.

Celá tato generace svým způsobem posouvá dosud zavedené představy o žánru: jak ve výstavbě (zasazená často do společenského kontextu, ženy nebývají pouze snadnými obětmi), tak v rozuzlení (nekončící pouze bouračkami). Paula Hawkinsová se stalo millionářkou, úspěšnou literární hvězdou psychothrilleru.

Málokdo si dnes vzpomene, že v roce 2006 vydala také knihu The Money Godess: The Complet Financial Makeover (Peněžní bohyně: Kompletní finanční otočka), příručku pro ženy, jak zbohatnout. Stala se faktickou i finační, ale i literární bohyní.