Zobrazují se příspěvky se štítkemSlovart. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSlovart. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 21. října 2018

V létě je i mateřské mléko nefiltrovaně horké

> literatura > knihy  > recenze vyšla na České televizi 24, dne 1. října 2018.

Když jsou dcera a matka u moře, nemusí jít pouze o letní čtení. Není to ani typické ženské psaní. Spisovatelka Deborah Levy vás přesvědčí, že vztahy nemusí být pouze láskyplné, krutost nemusí být vlastně zlá – a žahavé medúzy v moři mohou být i trochu poslové z jiných světů. Knihu Horké mléko můžete v létě, i v každém ročním období, dokonce i v průběhu tohoto léta babího.

pondělí 6. března 2017

Erotická Mladá nevěsta přemýšlí o smyslu příběhu

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 4. března 2017

Kvalita extravagantního románového příběhu, jímž dokáže italský spisovatel Alessandro Baricco (*1958) zaujmout, spočívá v mimořádně exkluzivní formě – novela Mladá nevěsta je ukázkou takového psaní. Mezi moralitou a erotikou zůstává jen úzký prostor, jímž vládne jeden z brilantních evropských autorů současnosti.

pátek 24. února 2017

Alessandro Baricco: Mladá nevěsta - ukázka

> kultura > knihy > ukázka z knihy Alessandra Baricca: Mladá nevěsta

Nejnovější, v pořadí třináctá kniha italského spisovatele Alessandra Baricca (*1958), totiž Mladá nevěsta, nás zavádí do uzavřeného prostředí patricijského sídla na severu Itálie počátkem 20. století. Jednoho dne vyruší rituály společnosti, která si vytváří svá vlastní pravidla, mladá dívka... a nevěsta. Rituály jsou náhle konfrontovány mladou nevěstou. Nejen ty sexuální.

Pro nakladatelství Slovart do češtiny přeložila Pavla Přívozníková.
---

Nahoru vede třicet šest schodů, kamenných, a stařec po nich stoupá pomalu, rozvážně, téměř jakoby je jeden po druhém sbíral a chtěl je do prvního patra vynést: on pastýř a ony krotká zvířata. Jmenuje se Modesto. Slouží v tom domě už padesát devět let, je tudíž jeho strážným andělem.

Když dospěje na poslední schod, zastaví se na začátku široké chodby, jež se známě rozprostírá před jeho pohledem: napravo zavřené pokoje Pánů, jejich pět; nalevo sedm oken zhasnutých okenicemi z lakovaného dřeva.

Právě svítá.

Zastaví se, stařec, protože musí doplnit svůj výpočet. Zaznamenává rána, která v tom domě zahájil, vždy stejným způsobem. Přidá tedy jednotku, která se ztrácí za tisíci. Počet je závratný, alespoň tím není zneklidněn: vykonávat odedávna stejný ranní rituál podle něj náleží k jeho řemeslu, respektuje to jeho sklony i značí jeho osud.