Spisovatel Amos Oz Jidáše nezradil

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 12. února 2017

Příběh, jejž pod románovým názvem Jidáš nabízí nejnovější kniha izraelského spisovatele Amose Oze, je prodchnut hlubokým smutkem nad lidským údělem. Kořeněný je rozpravami o Ježíšovi, izraelské politice a cudným sexem. Ideální kniha pro dlouhé zimní večery. Pro čtenáře uvyklého dozvídat se o Izraeli a jeho dějinách poměrně stereotypní informace může být navíc román bystrým vhledem do tématu samotného vzniku židovského státu. 

Spisovatel Amos Oz (*1939), který svůj sice příběh syžetově zasazuje do jedné zimy na přelomu let 1959 a1960, se v něm ale nezabývá pouze historií Izraele. Ať již jde o vznik státu, ale i další věci, jeho výklad není agresivní, snad poněkud pedantský, v žádném případě ovšem propagandistický.

Ozův román se jmenuje Jidáš, klidně by se ale mohl jmenovat Abravanel. Nebo jednoduše: Zrádce. Aneb Příběh o muži, jenž židovský stát nechtěl.

Přemítání a rozpravy Šmuela Aše

To ale není jasné hned, v zásadě sledujeme tříměsíční zrání mladého studenta Šmuela Aše v Jeruzalémě, jehož sociální situace zavádí do jednoho tajemného domu. Tam získává práci za byt a za stravu poté, co přerušuje studia na univerzitě.

Nejde o žádný babysitting, ale o poměrně náročný úvazek dělat společníka jednomu polochromému starému muži, a to převážně při několikahodinových disputacích na libovolně volená témata. Šmuel při nich může vydatně uplatnit své znalosti z nedokončené práce o vztahu Židů k Ježíšovi, své postřehy o Pavlovi, ale zejména o Jidášovi, nejčastěji karikovaném židovi Nového zákona.

Rozpravy, jež vede se starcem Geršomem, jdou ale různým směrem, s ohledem na aktualitu, ale i mimo ni. Nejčastěji se předmětem diskusí stávají úvahy nad vznikem židovského státu v roce 1948, příčinách a následcích tohoto mezinárodního rozhodnutí. Pro Geršoma to není, jak brzy vyplyne, jen tak nějaká abstraktní diskuse.

 

Co se v dějinách Izraele nedočteme

Krystalizace témat získává s osobním zaujetím řečníků zajímavé historické i biblické parametry. Nezůstává ale pouze u nich, neboť dům obývá i mladá vdova Atalja, s níž pojí Geršoma pevné pouto. Byla to ostatně také ona, kdo podal inzerát na opatrovníka a fakticky rozhoduje i o délce jeho pobytu.

Zkrachovalý student Šmuel se náhle ocitne uprostřed osidel, jejichž napětí zpočátku vůbec neodhadl. Jádrem knihy se tak nakonec stává zesnulý otec Atalji, jeden z činovníků sionistické organizace, jenž stanul v opozici vůči Davidu Ben Gurionovi, pozdějšímu izraelskému premiérovi, tím, že zpochybňoval nezbytnost vzniku samostatného státu Izrael. Svým způsobem se dá Ozova kniha Jidáš číst i jako literární pomník postavě Šaltiera Abravanela, o které se nedočteme v dějinách Izraele na prvním místě. Pokud vůbec někde.

V popisu postav a při jejich charakteristikách se spisovatel Oz uchyluje k častému opakování (Šmuel kvůli astmatu stále inhaluje; Geršom má vypracované svaly a pod nosem bílý einsteinovský knír; Atalja se ráda převléká a zajímá ji dosti i Šmuelův penis). Někdy to nevadí, jindy to brání v plynulosti textu.


Kdo je a není zrádce?

Co se ale Ozovi daří nejvíce, je mimořádná kvalita v popisu atmosféry města, do níž zasazuje příběhy lidí; uhrančivá schopnost podat lidský úděl v situační zkratce, což na pozadí biblického příběhu Ježíše a nekonvenčním výkladu vztahu Jidáše k němu doznává až závratného oblouku. Kdo vlastně je a není zrádcem?

Touha vdovy Atalji je v zásadě zoufalstvím, úzkost, s níž Šmuel prožívá životní protivenství s „klapkami na očích“, je vskutku dojemná. Satyr v podobě Geršoma připomíná, že ideály se rychle rozpouštějí v louhu tvrdého boje o přežití.

 ***

Amoz Oz: Jidáš. V překladu Lenky Bukovské a Mariany Fisher vydalo nakladatelství Paseka, 2016. Počet stran: 256. ISBN: 978-80-7432-769-8.