Zobrazují se příspěvky se štítkemPaseka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPaseka. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 2. prosince 2018

Salman Rushdie: Zlatý dům - ukázka

> literatura > knihy > ukázky z knihy Salmana Rushdieho: Zlatý dům

Nejnovější román Salmana Rushdieho: Zlatý dům se stal jednou z nejoceňovanějších knih roku 2017. Nakladatel jej označuje za první velký román trumpovské éry i za Velkého Gatsbyho naší doby. Rushdie, který tu s velkou vervou používá filmová stylizace, s využitím noirové atmosféry, zapojuje také popkulturní narážky. Hutný děj se spoustou odboček nabízí bohatou přehlídku literárních postupů ve velkolepém „ohňostroj marnosti“ současné zblázněné Ameriky.

pátek 29. června 2018

Nový čas aneb Když srdce člověka nakonec předběhne

> literatura > knihy > recenze vyšla v České televizi 24, dne 28. června 2018.

Jímavá, poněkud obstarožně se tvářící, přesto až nečekaně ostrá kniha o lásce. Nový čas, novela dánské autorky Idy Jessenové, neohromí záplavou slov ani velkým vyprávěním. Její stylistická střídmost přesto literárně zasáhne vždy přesně: emotivní, nesentimentální kniha inspirovaná tradičním severským vyprávěním, na jaké jsme téměř sami zapomněli.

pátek 8. června 2018

Ida Jessenová: Nový čas - ukázka

> literatura > knihy > ukázka z knihy Nový čas spisovatelky Idy Jessenové
Dánská spisovatelka Ida Jessenová (*1964) ve své novele Nový čas připománá, že dramatická síla není v záplavě slov, ale ve schopnsoti postihnout to podstatné. Kniha o životě a smrti, o vztahu, jenž nebyl naplněn. Mimořádně uhrančivý příběh stárnoucí učitelky Lilly, jež po smrti svého muže Viganda bilancuje, na pozadá běsnící opřírody střední Jutska z perspektivy konce dvacátých let.

pátek 6. dubna 2018

Když Édouard Louis imituje třídní boj, Eddy B. musí prohrát

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 5, dubna 2018.

Francouzský autor Édouard Louis píše ve svém debutu Skoncovat s Eddym B. sám o sobě. Hlavní hrdina, homosexuál z dělnické rodiny, dokonce nese spisovatelovovlastní původní jméno – Belleguele. Dílo má sice mnohem větší ambici než být jenjedním z dalších efektních pokusů o coming out, jenže mu chybí něco podstatného– skutečná literární kvalita. To ostatní je pouze filozofická veteš. Stala se ale zdrojem závratného úspěchu knihy – a také nekritického obdivu.

pondělí 19. června 2017

Snyderova zjednodušující rukověť na obranu demokracie

> kultura > knihy > recenze na portálu České televize, dne 18. června 2017.
Eseje, které předkládá v knize Tyranie: 20. lekcí z 20. století věhlasný americký historik Timothy Snyder, udiví svou přepjatou angažovaností. A uvedou nakonec i ve zmatek, do jaké míry může renomovaný vědec sklouznout na šikmou plochu ideologických zjednodušení a moralizace, která si často nevidí ani na špičku nosu.

pondělí 13. února 2017

Spisovatel Amos Oz Jidáše nezradil

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 12. února 2017

Příběh, jejž pod románovým názvem Jidáš nabízí nejnovější kniha izraelského spisovatele Amose Oze, je prodchnut hlubokým smutkem nad lidským údělem. Kořeněný je rozpravami o Ježíšovi, izraelské politice a cudným sexem. Ideální kniha pro dlouhé zimní večery. Pro čtenáře uvyklého dozvídat se o Izraeli a jeho dějinách poměrně stereotypní informace může být navíc román bystrým vhledem do tématu samotného vzniku židovského státu. 

úterý 31. ledna 2017

Amos Oz: Jidáš - ukázka

> literatura > ukázka > izraelská literatura: Amoz Oz: Jidáš

Kdo byl vlastně Ježíš? Jidáš, nejnovější román izraelského spisovatele Amose Oze (*1939), jejž vydalo česky nakladatelství Paseka, v příběhu studenta Šmuela, jenž se zabývá pohledem Židů na Ježíše, zkoumá nejen vztah k této postavě biblické tradice, ale i vztah současného státu Izrael ke svému dědictví.

Znepokojivý román od autora, který dokáže na krátkém místě říci velice mnoho: ukázka.
---
Tento příběh se odehrál v zimě na přelomu let 1959 a 1960. Je to příběh o omylu a touze, milostném zklamání a nezodpovězené náboženské otázce. Na některých domech jsou ještě patrné stopy války, která před deseti lety rozdělila město na dvě části. Zvečera k vám zpoza zavřených okenic mohou dolehnout vzdálené tóny akordeonu či rozmarná melodie foukací harmoniky.

V mnoha jeruzalémských bytech visí v obývacím pokoji Van Goghova Hvězdná noc nebo Cypřiše, v ložnici leží na podlaze slaměné rohože a na kraji matrace přikryté přehozem s orientálním vzorem a doplněné hromádkou pol- štářků spočívá hřbetem vzhůru otevřený Doktor Živago či poslední román S. Jizhara Dny Ciklagu. Večer co večer hoří v naftových kamínkách modrý plamen. Z vázy zhotovené z pláště dělostřeleckého granátu, nezbytné dobové dekorace řady domácností, vyrůstá v koutě místnosti svazek suchých větviček připomínající trnovou korunu.

čtvrtek 30. června 2016

Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí - ukázka

Krásná obálka Michala Cihláře zdobí české vydání.
> literatura > knihy > Salman Rushdie > Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí

Víte, jaký je rozdíl mezi hodnými a zlými džiny? Jak dopadla jedna z největších diskusí mezi filozofy? A jak dopadne svět, který se řítí do apokalypsy? Mohou za toho Ifrítové, nebo někdo jiný? Meditace Salmana Rushdieho v nejnovějším románu Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí vám na tyto otázky (možná) odpoví. Zde je krátká ukázka:

Navzdory všemu, co bylo na toto téma napsáno, je o pravé povaze džinů, bytostí stvořených z ohně bez kouře, známo jen velmi málo. Vášnivě se diskutuje například o tom, zda jsou dobří nebo zlí, ďábelští nebo neškodní. Všeobecná shoda panuje v tom, že jsou rozmarní, náladoví a prostopášní, dokážou se velmi rychle pohybovat, měnit velikost i podobu a plnit smrtelníkům mnohá přání, pokud se jim zachce nebo jsou-li k tomu přinuceni, a že jejich pojetí času se zásadně liší od lidského. Neměli by být směšováni s anděly, přestože některé staré příběhy mylně tvrdí, že největším z džinů byl samotný Ďábel, padlý anděl Lucifer, syn Jitřenky. Dlouhá léta také panovaly dohady ohledně jejich příbytků. Část dávných příběhů hanlivě tvrdila, že džinové žijí mezi námi na zemi, v takzvaném „nižším světě“, v rozvalinách a na mnoha nečistých místech – na smetištích, hřbitovech, v latrínách, kanálech, a kdekoliv je to možné, na hnojištích. Podle těchto pomlouvačných klevet prý uděláme dobře, když si po každém styku s džinem řádně umyjeme ruce. Zapáchají a přenášejí nemoci. Nejvýznačnější vykladači však odedávna tvrdili to, co dnes již dobře víme: že džinové žijí ve svém vlastním světě, odděleném od toho našeho závěsem, a že tento „horní svět“, někdy nazývaný Parístán neboli Čarovná říše, je velmi rozsáhlý, přestože jeho povaha nám zůstává utajena.

sobota 14. května 2016

Sovětské báchorky z lidové ošatky Ulické babičky

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 14. května 2016
Spisovatelka Ljudmila Ulická věnuje velký prostor osvětě.
Paměť je ošidná kategorie. Potvrzuje to i poslední román Zelený stan z pera ruské spisovatelky Ljudmily Ulické. Román zahrnuje čtyřicet let sovětské historie: od smrti diktátora Stalina po úmrtí básníka Brodského - ve třicítce kapitol.

čtvrtek 21. dubna 2016

Ljudmila Ulická: Zelený stan - ukázka

> kultura > knihy > ukázka z knihy Ljudmily Ulické: Zelený stan

Prolog

Tamara, skloněná nad talířem, jedla v polospánku tekutá míchaná vajíčka.
Máma Raisa Iljinična jí něžnými pohyby řídkým hřebenem rozčesávala vlasy a snažila se tu živou plsť moc netahat.
Rádio chrlilo slavnostní hudbu, ale ne moc hlasitou – za příčkou spala babička. Pak hudba ztichla. Pauza byla příliš dlouhá, a mělo to své důvody. Pak se ozval všem známý hlas:
„Pozor! Hovoří Moskva. Vysílají všechny stanice Sovětského svazu. Poslechněte si vládní oznámení...“
Hřeben se zasekl v Tamařiných vlasech a sama Tamara se okamžitě probrala, spolkla vajíčka a ranním nakřáplým hlasem pronesla:
„Mami, je to určitě jenom nějaké obyčejné nachlazení, a oni hned po celé zemi...“
Nestačila to doříct, protože Raisa Iljinična nečekaně vší silou trhla hřebenem, Tamara prudce zaklonila hlavu a cvakla zuby.
„Kuš,“ přidušeně zasyčela Raisa Iljinična.
Ve dveřích stála babička v županu starém jako Velká čínská zeď.S radostným výrazem si vyposlechla zprávu v rádiu a řekla:
„Raječko, kup v lahůdkách u Jelisejeva něco sladkého. Mimochodem, dneska je purim. Tak se mi zdá, že Samech zdechl.“
Tamara tenkrát nevěděla, co je to purim, proč by se mělo kupovat něco sladkého a už vůbec ne, kdo je ten Samech, který zdechl.
A odkud by taky věděla, že v jejich rodině Stalinovi a Leninovi odedávna konspirativně říkali podle prvních písmen jejich stranických přezdívek „s“ a „l“, a k tomu ještě v tajném prastarém jazyce – samech a lamed.
Milovaný hlas země mezitím oznámil, že ta nemoc zdaleka ne-ní rýma.