> kultura > knihy > recenze na portálu České televize, dne 18. června 2017.
Eseje, které předkládá v knize Tyranie: 20. lekcí z 20. století věhlasný americký historik Timothy Snyder, udiví svou přepjatou angažovaností. A uvedou nakonec i ve zmatek, do jaké míry může renomovaný vědec sklouznout na šikmou plochu ideologických zjednodušení a moralizace, která si často nevidí ani na špičku nosu.
Americký historik Timothy Snyder (*1969) je erudovaný autor, o čemž svědčí bestsellery, jež dorazily i k nám: Krvavé země (Paseka-Prostor, 2013) a Černá zem (Paseka-Prostor,2015).
Budiž mu proto v zásadě odpuštěno, že se nechal trochu více strhnout, patrně především situací kolem volby značně neortodoxního amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Co mu ale odpustit nelze, jsou příliš častá zjednodušení: komunismus, fašismus a nacismus hrají hlavní role negativních nálepek, jež používá nejen pro minulost, ale mnohdy i pro současnost. Snyder si často vystačí s tím, co se mu hodí. Jeho kniha esejů Tyranie: 20. lekcí z 20. století chce být zkrátka bojovnou knihou, dá se přečíst rychle - i bez bolesti. Roztrpčení ale přesto zůstává...
Dějiny jako zdroj poučení
Proč tato kniha? Historik Snyder se bojí nástupu tyranie. Bojí se zla, kdy skupina nebo jednotlivec na sebe strhnou moc. Dvacet lekcí z dvacátého století, jak zní podtitul, je proto uvozeno prologem, jenž vysvětluje základní rámec vztahu mezi historií a tyranií, a následný autorův úmysl podat k tomu „dvacet poučení“. „Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení,“ píše Snyder. Kniha je v zásadě rukovětí, manuálem na obranu demokracie proti tyranii. Tu mu zosobňuje v mnoha ohledech především Donald Trump, nově zvolený americký prezident, jenž u něj vyvolává obavy.
Dějiny západních demokracií, jak připomíná, nejsou jenom dějinami triumfu, ale i úpadku a rozkladu, jež podle něj připomínají současnou situaci. Autoritářství, demagogie, ale i masová organizovanost – byly odpovědí na tehdejší míru globalizace, jež nakonec vedly ke vzniku fašismu a komunismu. Kdysi, stejně jako dnes, jsou tyto ideologie nepřátelské demokracii.
Co se s tím dá ale dělat? Timothy Snyder v zásadě nabízí vzdor – odvahu se nepodřídit, bránit instituce, přijmout zodpovědnost, a vystupovat i proti milicím i vládě jedné strany. Výrazným rysem obrany je u něj etika, silná touha po pravdě, dobročinnost a budování občanské společnosti.
Stručně řečeno, proti tyranii stojí svoboda. Všude tam, kde je svoboda ohrožena, bují zavrženíhodné režimy. A umírá demokracie.
Vyvolávání starých duchů
Snyder v zásadě správně upozorňuje na problematické jevy. Dnes demagogičtí vůdci jako Trump už ale nepotřebují masové strany, mají k tomu technologie (televizi i sociální sítě), mají k tomu ale stále především zbraně. Snyder s velkým zaujetím ve své knize cílí na Rusko jako zdroj expanzivní politiky (Sýrie, Ukrajina), zapomíná ale často, že na svržení problematických režimů (Kaddáfího i Husajna) na Blízkém východě a vzniku nestability se především podílel Západ na čele se Spojenými státy americkými. A to ještě v éře, která o Trumpovi vůbec nevěděla. Není Trump odpovědí na tuto politiku?
I Západ přece používal a používá vhodné ideologie – od lidských práv přes budování občanské společnosti, aby ale nakonec kývl na humanitární bombardování (preventivní údery v krizových oblastech) včetně cílené likvidace protivníků (bez soudů a obžalob). V post-pravdivém světě, jakémsi předstupni nového fašismu, kde nezáleží na faktech, je ale příliš lehké nálepkovat – fašismus sem, komunismus tam, a co dál? Nasadit někomu psí hlavu je přeci snadné. Ale nevidět sám sobě do talíře? To již vyžaduje opravdu velké popření vlastní inteligence.
Jistě, Snyder si je vědom, že americká „politika nevyhnutelnost“ jdoucí vstříc ráji liberální demokracie, stojí za současnou krizí Západu. Amerika sama ztratila na chvíli svého nepřítele. Musela si proto rychle vymyslet nového?
Vítězství nostalgie je možná předzvěstí zániku. Snaha nové politické garnitury ustanovit „politiku věčnost“ bez ohledu na současná nebezpečí, bude patrně při analýze vyžadovat trochu jiný slovník, než ten historický, který používá Snyder. Pokud se totiž nemá historie opakovat, neměli bychom neopatrně vyvolávat její staré duchy.
Americký historik Timothy Snyder (*1969) je erudovaný autor, o čemž svědčí bestsellery, jež dorazily i k nám: Krvavé země (Paseka-Prostor, 2013) a Černá zem (Paseka-Prostor,2015).
Budiž mu proto v zásadě odpuštěno, že se nechal trochu více strhnout, patrně především situací kolem volby značně neortodoxního amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Co mu ale odpustit nelze, jsou příliš častá zjednodušení: komunismus, fašismus a nacismus hrají hlavní role negativních nálepek, jež používá nejen pro minulost, ale mnohdy i pro současnost. Snyder si často vystačí s tím, co se mu hodí. Jeho kniha esejů Tyranie: 20. lekcí z 20. století chce být zkrátka bojovnou knihou, dá se přečíst rychle - i bez bolesti. Roztrpčení ale přesto zůstává...
Dějiny jako zdroj poučení
Proč tato kniha? Historik Snyder se bojí nástupu tyranie. Bojí se zla, kdy skupina nebo jednotlivec na sebe strhnou moc. Dvacet lekcí z dvacátého století, jak zní podtitul, je proto uvozeno prologem, jenž vysvětluje základní rámec vztahu mezi historií a tyranií, a následný autorův úmysl podat k tomu „dvacet poučení“. „Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení,“ píše Snyder. Kniha je v zásadě rukovětí, manuálem na obranu demokracie proti tyranii. Tu mu zosobňuje v mnoha ohledech především Donald Trump, nově zvolený americký prezident, jenž u něj vyvolává obavy.
Dějiny západních demokracií, jak připomíná, nejsou jenom dějinami triumfu, ale i úpadku a rozkladu, jež podle něj připomínají současnou situaci. Autoritářství, demagogie, ale i masová organizovanost – byly odpovědí na tehdejší míru globalizace, jež nakonec vedly ke vzniku fašismu a komunismu. Kdysi, stejně jako dnes, jsou tyto ideologie nepřátelské demokracii.
Stručně řečeno, proti tyranii stojí svoboda. Všude tam, kde je svoboda ohrožena, bují zavrženíhodné režimy. A umírá demokracie.
Vyvolávání starých duchů
Snyder v zásadě správně upozorňuje na problematické jevy. Dnes demagogičtí vůdci jako Trump už ale nepotřebují masové strany, mají k tomu technologie (televizi i sociální sítě), mají k tomu ale stále především zbraně. Snyder s velkým zaujetím ve své knize cílí na Rusko jako zdroj expanzivní politiky (Sýrie, Ukrajina), zapomíná ale často, že na svržení problematických režimů (Kaddáfího i Husajna) na Blízkém východě a vzniku nestability se především podílel Západ na čele se Spojenými státy americkými. A to ještě v éře, která o Trumpovi vůbec nevěděla. Není Trump odpovědí na tuto politiku?
I Západ přece používal a používá vhodné ideologie – od lidských práv přes budování občanské společnosti, aby ale nakonec kývl na humanitární bombardování (preventivní údery v krizových oblastech) včetně cílené likvidace protivníků (bez soudů a obžalob). V post-pravdivém světě, jakémsi předstupni nového fašismu, kde nezáleží na faktech, je ale příliš lehké nálepkovat – fašismus sem, komunismus tam, a co dál? Nasadit někomu psí hlavu je přeci snadné. Ale nevidět sám sobě do talíře? To již vyžaduje opravdu velké popření vlastní inteligence.
Jistě, Snyder si je vědom, že americká „politika nevyhnutelnost“ jdoucí vstříc ráji liberální demokracie, stojí za současnou krizí Západu. Amerika sama ztratila na chvíli svého nepřítele. Musela si proto rychle vymyslet nového?
Vítězství nostalgie je možná předzvěstí zániku. Snaha nové politické garnitury ustanovit „politiku věčnost“ bez ohledu na současná nebezpečí, bude patrně při analýze vyžadovat trochu jiný slovník, než ten historický, který používá Snyder. Pokud se totiž nemá historie opakovat, neměli bychom neopatrně vyvolávat její staré duchy.
***
Timothy Snyder: Tyranie. 20 lekcí z 20. století (On Tyranny: Twenty Lessons from the Twentieth Century). V překladu Martina Pokorného vydala nakladatelství Paseka a Prostor, Praha 2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat