Gérard Depardieu: To není myšlenka, ale prožitek - úryvek z knihy Monstre (Obluda)

> kultura > knihy > úryvek z knihy Gérarda Depardieua: Monstre (Obluda)

Když jsem hrál Dantona, usekli mi hlavu gilotinou hned první den natáčení.
Být bezhlavým, nemohl jsem myslet, mohl jsem pouze být.
Ideální.
A od Wajdy také velmi inteligentní.
Useknout náhle herci hlavu je dokonalé.
Už nemá žádné další myšlenky o ničem. Myslet nemá smysl.
Můžete tím naopak jenom získat.

> exkluzivně na Recenze & kritika

Pokud člověk například zažije radost ze života, myšlenky na to, že jste šťastný, ba co hůře, proč jste šťastný nebo proč nejste nešťastný, nemají smysl: stáváte se tím méně připravený, abyste tu radost prožil. Ztrácíte to podstatné.

Radost ze života je pochována pod slovy.
Radost ze života člověk prostě zakouší v přítomnosti, a to je celé.

To samé zažíváte při pohledu na obraz nebo při poslechu hudby. To se nedá vysvětlit, to se musí prožít, neboť to prostupuje našimi pocity a naší duší, v sobě si to odnášíme, aby se to mohlo v jakémkoliv okamžiku vrátit.

To není myšlenka, ale prožitek.

Přesně to mne štve u intelektuálů: u nich vždy hodnotící odkaz převládá nad prožitkem, vysvětlení nad touhou.

Oni raději mudrují, než prožívají.

To je ta jejich výrobní značka umělostí.

Mají touhu po bytí, ale nikdy do ní své bytí nezahrnou.

Nikdy nežijí na vlastní kůží, topoří se pouze ve své lebce.

Nikdy se sami nemohou překvapit, až příliš se sami pozorují.

V abecedě tvorby předcházejí myšlenku dvě věci - touha a život.

A po myšlence přichází řád.

Intelektuálové nejsou nikdy v tom prvním životě, odkud myšlenka může vytrysknout, ale jsou vždy mezi myšlenkou a ideologií.

Stahují to, co ostatní prožili na vlastní kůži, beze studu zneužívají jejich zločiny či agónie Utvářejí z nich dějiny, které jim slouží, sami je ale nikdy nezakusili.

Učíme se celým svým tělem – dívat se, dýchat, cítit. Nic z toho nás ve škole nenaučí.


Strach nezmizí s věděním, ale s životem.

Já sám jsem měl to štěstí, že jsem byl ze školy vyhnán velmi brzo.

Já nemám žádnou kulturu, alespoň ne v tom smyslu, jak o ní obvykle slyšíme.

Kultura značí určitou metodu záznamu, ta mi ale chybí.

Cítím se mnohem lépe, když toho příliš nevím.

Nesnažím se o vysvětlení, věci přicházejí samy, bez přehrad, bez jakéhokoliv postranního úmyslu.

Když mám chuť něco udělat, prostě to udělám, bez jakékoliv hodnotícího odkazu.

Vše ke mně přichází bez ladu a skladu.

Je to jako když vhodíte hrozen do kádě. Jednoho krásného dne vypění. Nebo ne. Buď se chytí nebo ne. Jsou dobré a špatné roky. Existuje spoustu umělých fíglů, jak pěstovat víno. Já pěstuji klasicky. Řekněme, že věřím přírodě. Ta má vždy pravdu, zvláště když jí neodporujete.

Dopadne to, jak to dopadne.

Nemám žádnou jistotu.

Je to riskantní? Nevadí!

Tím lépe, dokonce.


> Úryvek z knihy Monstre (Obluda) z francouzštiny © le cherche midi, 2017 © přeložil Josef Brož