středa 9. června 2021

Švýcarské tajné služby po 50 let sledovaly spisovatele Dürrenmatta - a dalších 800 000 lidí

> kultura > literatura > švýcarská > evropská > Friedrich Dürrenmatt

Slavný švýcarský dramatik, spisovatel a malíř Friedrich Dürrenmatt (1921-1990) patřil k osobnostem, jejichž názory nepřitahovaly pouze jeho věrné čtenáře, diváky nebo kritiky. Zájem o něj měla i švýcarská tajná policie. Ta na něj tajnou složku založila již v roce 1941, píše švýcarský nedělník SonntagsZeitung, který přináší dosud nezveřejněné dokumenty z období studené války.


„Každý osel, který si myslí, že má oficiální autoritu, mne může odposlouchávat," pronesl Friedrich Dürrenmatt v jednom rozhovoru z roku 1966. Mluvil tehdy bernský dramatik a spisovatel z vlastní zkušenosti? Věděl o tom sám? Varoval tehdy před švýcarskou vládou, která podle něj nebyla daleko od toho, aby se stala „policejním státem s demokratickou fasádou“. 

Švýcarské SonntagsZeitung přináší soupis informací o Friedrichu Dürrenmattovi, které o něm během studené války shromažďovala tajná policie. Švýcarský týdeník odhaluje, že světoznámý autor byl sledován celkem padesát let převážně kvůli svým politickým názorům. Dürrenmatt, narozený v roce 1921 ve švýcarském kantonu Bern, vynikal zvláštním stylem, který se pohyboval mezi „satirou a absurdními nadsázkami“, jež používal jako formu „sociální kritiky“.

Největší úspěch mu přinesla zejména tříaktová „tragická komedie“ Návštěva staré dámy (Der Besuch der alten Dame) z roku 1955, dosud nejhranější autorova hra, v níž za užití ironie, grotesky a černého humoru, kritizoval tehdejší podobu moderní společnosti. Poté, o tři roky později, v roce 1958, vydal román s policejní zápletkou Slib (Das Versprechen), jenž nese podtitul „rekviem za policejní román“. Nejdůležitější dílem jeho dramatické tvorby jsou patrně Fyzikové (Die Physiker), z roku 1961, odehrávající se na psychiatrické léčebně, jež „zpochybňuje místo vědy a vědců a potenciální nebezpečí, jež mohou společně se svými vynálezy pro společnost představovat“.

Nedělník SonntagsZeitung uvádí, že Dürrenmattova složka byla vytvořen velmi brzy, v roce 1941, kdy se připojil ke skupině Eidgenössische Sammlung, která se prohlašovala za nástupce švýcarské Národní fronty (National Front), krajně pravicové strany, rozpuštěné na počátku 40. let. Sám o této skupině mluvil jako o „Hitlerově mlhovině“. Další sledování přišlo ve chvíli, kdy se o několik let později seznámil s marxistickým intelektuálem Konradem Farnerem. K němuž ho pojilo velké přátelství. V roce 1966 poskytl Dürrenmatt rozhovor, ve kterém popsal Švýcarsko jako „zbabělce Evropy“ a vyzval k bdělosti vůči státu, který se pod vlivem „masové hysterie“ podle něj zásadně vzdaloval od demokracie.

Záznamy a hlášení, která švýcarská tajná policie uchovávána po mnoho let, byly výsledkem převážně odposlechů telefonu: přepisy jeho hovorů byly součástí tajného souboru, upřesňuje SonntagsZeitung, kde můžeme najít informací o autorových vztazích, politických postojích, ale například také o jeho cukrovce a problémech se srdcem.

Friedrich Dürrenmatt nebyl ale zdaleka ojedinělým případ, jak se ukázalo skandál ve Švýcarsku v průběhu skandálu, který vypukl v roce 1989. Federální úřady po léta sledovaly víceméně vytrvale na 700 000 až 900 000 lidí. Toto odhalení v té době významným způsobem otřáslo důvěrou v povahu demokratického státu, považovaného dlouho za vzorovou demokracii. Mezi těmi, kteří byli sledováni, patřili zejména ti, kteří udržovali kontakty s levicovými skupinami nebo cestovali do socialistických zemí. On sám podporoval demokratizační projevy mimo jiné i v Československu, které navštívil na jaře 1968 u příležitosti české premiéry své hry Novokřtěnci (Die Wiedertäufer) - a poskytl krátký rozhovor Československé televizi.

Friedrich Dürrenmatt v jednom ze svých veřejných projevu rovnává Švýcarsko s „vězením [které] nepotřebuje zeď, protože vězni jsou strážci a sami se hlídají“. „Lidé, kteří byli pod dohledem, mají od zveřejnění těchto informací možnost nahlédnout do svého spisu," píše nedělník, „spisovatel Dürrenmatt ho ale již nikdy neuvidí." Zemřel v prosinci 1990. „Bude trvat více než dvacet let po jeho smrti, než bude jeho spis zveřejněn,“ uzavírá.

U příležitosti 100. výročí Dürrenmattových nedožitých narozenin, vydal Archiv švýcarské literatury spadající pod Švýcarskou národní knihovnu speciální vydání Dürrenmattova souhrnného autobiografického Stoffe Projektu, jež doplňují jeho bohatě ilustrovaného faksimile. Pětidílné vydání knihy bylo volně zpřístupněno v on-line prezentaci, jež zahrnuje 30 000 digitalizovaných stránek rukopisů jeho dvacetiletého procesu psaní.

Žádné komentáře:

Okomentovat