Zobrazují se příspěvky se štítkemHilary Mantelová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHilary Mantelová. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 27. února 2020

Zrcadlo a světlo: Hilary Mantelová uzavírá svou historickou fikci, píší britské noviny

> literatura > britská > historie  > > exkluzivně na Recenze a kritika
Triumf! Britské sdělovací prostředky dopředu zvučně ohlašují v těchto dnech vydání posledního dílu historické trilogie s názvem The Mirror & The Light (Zrcadlo a světlo), kterou započala spisovatelka Hilary Mantelová, oceněná prestižní Bookerovou cenou hned dvakrát, svými díly Wolf Hall (2009, č. Argo 2010) a Předveďte mrtvé (Bring Up the Bodies, 2012, č. Argo, 2013).

čtvrtek 21. července 2016

Literární sondy do podbřišku předbrexitové Anglie

literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 17. července 2016
V povídkové tvorbě neváhá Hilary Mantelová jít až na hrany skutečnosti.
Britská autorka slavných historických románů z tudorovské Anglie dokáže překvapit. Hilary Mantelová (*1952) svou povídkovou knihou Zavraždění Margaret Thatcherové nejenže zůstává v zásadě v současnosti, ale neváhá zabloudit i do jiných světů – těch zásvětních.

středa 13. července 2016

Hilary Mantelová: Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky - ukázka

Obálka českého vydání z dílny Pavla Růta. 
Soubor deseti povídek britské spisovatelky Hilary Mantelové (*1952) představuje autorku, od níž jsme zvyklí převážně na historické fresky, zcela z jiného úhlu: jako pečlivou analytičku konvencí, věcí běžných i zcela neobvyklých. Název knihy Zavraždění Margaret Thatcherové odkazuje na předposlední povídku. Ukázka je z první povídky s názvem: Promiňte, že ruším. Vydalo nakladatelství Argo.

> literatura > knihy > ukázka z povídky Promiňte, že ruším > většina povídek vycházela v London Review of Books > text v angličtině.

V té době u nás skoro nikdo nezvonil, a když už k tomu došlo, stáhla jsem se do hloubi bytu. Jen když byl dotyčný vytrvalý, přikradla jsem se po koberci až ke špehýrce. Co se týče všemožných petlic a okenic, zámků, zástrček a západek, bezpečnostních řetízků a vysoko položených zamřížovaných okének, byli jsme hotoví přeborníci. Špehýrkou jsem spatřila rozčileného muže v pomačkaném stříbrošedém obleku, asi třicetiletého, Pákistánce.

Už ucouvl a teď se rozhlížel po zavřených a zamčených dveřích naproti, zahleděl se vzhůru po mramorovém schodišti, poplácal se po kapsách, vytáhl zmuchlaný kapesník a otřel si tvář. Vypadal tak vytřeštěně, že to nemusel být pot, ale slzy. Otevřela jsem dveře.