> literatura > Francie > literárni zima > vyšlo na literární.cz, dne 24. ledna 2020.
Jak chytit pedofila? Zdá se to být nakonec snadné. Stačí o něm něco napsat. Zavřít ho prostě do knihy! Přesně tak, jak to udělala Vanessa Springora, jedna z údajných obětí pedofilních her spisovatele Gabriela Matzneffa. A skandál je na světě!
> FRANCOUZSKÁ LITERÁRNÍ ZIMA I.
Spisovatelka Springora, jinak také čerstvá ředitelka nakladatelství Julliard, to na přelomu roku opravdu rozjela. Začala tím nová sezóna, ve Francii známá jako nové „rentrée littéraire“, na rozdíl od podzimní sezóny, tentokrát sezóna zimní.
Je možné souhlasit se vším?
Je doslova všude: její dokumentární vyprávění s názvem Le Consentement (Souhlas), jež vydalo počátkem ledna nakladatelství Grasset, působí jako literární bomba. Je ale v zásadě mnohem více tím, jak se o ní mluví, než tím, čím ve skutečnosti opravdu literárně je: totiž poněkud repetitivním fejetonem na pokračování. Ale o to v zásadě jde.
Čtenáři se v knihkupectvích doslova o knihu rvou, na počátku této zimní sezóny postupuje triumfálně na žebříčku novinek. Nakladatelství Grasset původní náklad 20 000 výtisku navýšilo již týden po vydán na 65 000, píše konzervativní list Le Figaro. Internetový obchod Amazon svým čtenářům hlásil, že je schopen dodat knihu nejdříve za čtyři týdny. V polovině ledna se titul vyhoupl již na 4. místo podle Top 20 GfK pro týdeník Livres Hebdo, a to napříč všemi literárními žánry.
Aféra, v něm Springora obvinila Matzneffa, ze sexuálního zneužití, odstartovala doslova mediální šílenství. Nynější ředitelka nakladatelství se s Matzneffem seznámila ve svých 13 letech díky své matce, jež pracovala v nakladatelské branži, když jí bylo sotva 14 let a jemu přes 50 let. Ačkoliv se stalo před 30 lety, aféra dnes plní stránky tisku: píší o ní levicové i pravicové tiskoviny, nikdo ji nevynechal – stalo se doslova módou se k tématu, někdy za každou cenu, vyjadřovat.
Pařížský prokurátor Rémy Heitz dokonce oznámil, že zahájil předběžné vyšetřování za delikty spáchané na nezletilých. „Kromě toho, co popisuje Vanessa Springora,“ tvrdí, „jedná se i to, aby byly identifikována i další eventuální oběti, jež čelily podobným přestupkům stejné povahy na našem území nebo v zahraničí,“ cituje prokurátora kanadský list La Presse.
Někteří jsou dokonce konfrontováni s postoji před lety, kdy se o tématu mluvilo poněkud jinak. Například Bernard Pivot, v jehož pořadu Apostrophes kdysi na počátku 90. let Matzneff vystoupil, byl nedávno kritizován za termín „minettes“ (koťátka), jež užil pro vyjádřením Matzneffova zájmu o mladé pubertální dívky.
Samotná aféra překonala už i hranice Francie. Příběh se dostal i na stránky zahraničních periodik včetně listu The New York Times. O Matzneffovi, esejistovi a pravoslavném libertariánovi, známém v Paříži (zejména na proslulém Saint-Germain-des-Prés) pouze užšímu okruhu zasvěcenců, se nyní v New Yorku píše jako o novém Jeffovi Epsteinovi. Mechanismus #MeeToo dorazil zkrátka i do literární Francie.
Noviny ale dnes píší o příběhu, jehož interpretace může být po letech různá. I kulturní společnost se v názoru na ni rozdělila. Jsou ti, co Matzneffa odsuzují, ale i ti, kteří ho obhajují. V příběhu nechybí totiž zjednodušeně nic, co média přitahuje: predátor, kořist, ani morální ponaučení. Podel filozofa Alana Finkielkrauta nelze nazývat případ Vanessy Springory pedofilií.
V rozhovoru pro CNews vysvětlil, že se jedná o skutečnost, která se „dříve nazývala zneužití nezletiletých". „Tato kategorie byla ze zákona vyňata ve prospěch sexuálního násilí a znásilnění," upřesnil.
Týká se to zvláště sexuálních praktik, jež kdysi, ale i dnes postihuje zákon, a týká se zejména i samotného „souhlasu“. Toho souhlasu, jenž dal název i knize. Onen souhlas je prubířským kamenem samotného vztahu. Pokud nezletilý v zásadě souhlasí, nemusí se v oblasti sexuálního vztahu jednat o žádné zneužití, natož o násilí.
Podle některých psychologů ale není pubescent vědomě tento „souhlas“ vyslovit a je tak snadno manipulovatelný – ostatně Springora celému procesu, dotýkající se způsobu erotického svodu, věnuje podstatnou část své knihy.
Nevyhýbá se nakonec ani detailnímu popisu sexuálních praktik, ani svému tehdejšímu stavu psychotické zamilovanosti. Pro dychtivé čtenáře oznamuje i způsob, jak přišla o panenskou blánu…
Na povrch se derou skandalisté, vládne všudypřítomný marketing!
Ačkoliv v oblasti literatury se zdáli být autoři, zahrávajíci si s ohněm pubertálního pokoušení, jaksi ve Francii nedotknutelní, aféra Matzneff nyní dokládá, že i zde se cosi rázně mění.
Gabriel Matzneff, autor, těšící se dosud výjimečnému postavení, se zdá být vláčen bahnem, cestou necestou, koneckonců za své po léta veřejně přiznávané pedofilní sklony. Jim ostatně věnoval převážnou část své tvorby.
Proč vlastně najednou tolik povyku? Nejde nakonec vlastně o více pastí, než pouze o tu, do které se chytil jeden spisovatel? Nevítězí i tentokrát všudypřítomné pokrytectví? Někteří z těch, kteří dříve Matzneffa vychvalovali, za všechny například Christine Angotová, o něm dnes neztratí kloudného slova. Filozof Alain Finkiekraut připomněl v jedné televizní intervenci na CNews, že je rozdíl mezi pedofilií a sexuálním zneužitím.
Nakladatelství Grasset ale boduje. Podobně jako na počátku podzimního kola francouzských literárních novinek, známých jako „rentrée littéraire“, i tuto, tentokrát zimní literární sérii, si může mnout ruce. Na podzim to byla aféra spisovatele Yanna Moix, který opisoval trýznění z dětství v románu Orléans, nyní tedy ve stejném nakladatelství vypukla aféra Matzneff.
Konkurenční nakladatelství Gallimard, jež dosud vydávalo Matzneffovy dílo včetně tolik kritizovaných intimní deníků, oznámilo, že jeho knihy stahuje z prodeje.
Celé to šílenství odpovídá trendu, v němž ustupují z pozic autoři kontemplativní, na povrch se naopak derou skandalisté. Ti spisovatelé, kteří dokáží překročit dané společenské meze, při nichž svou roli hraje dnes všudypřítomný marketing.
Mimochodem, je na vyšší úrovni prvotina Vanessy Springory, nebo dílo věkovitého Matzneffa? Soudím, že Matzneff z toho vyjde literárně lépe. Je to ale nakonec jen otázka názoru, nebo v tom bude hrát zase roli nějaké morální přesvědčení?
(Pokračování příště)
Jak chytit pedofila? Zdá se to být nakonec snadné. Stačí o něm něco napsat. Zavřít ho prostě do knihy! Přesně tak, jak to udělala Vanessa Springora, jedna z údajných obětí pedofilních her spisovatele Gabriela Matzneffa. A skandál je na světě!
> FRANCOUZSKÁ LITERÁRNÍ ZIMA I.
Spisovatelka Springora, jinak také čerstvá ředitelka nakladatelství Julliard, to na přelomu roku opravdu rozjela. Začala tím nová sezóna, ve Francii známá jako nové „rentrée littéraire“, na rozdíl od podzimní sezóny, tentokrát sezóna zimní.
Je doslova všude: její dokumentární vyprávění s názvem Le Consentement (Souhlas), jež vydalo počátkem ledna nakladatelství Grasset, působí jako literární bomba. Je ale v zásadě mnohem více tím, jak se o ní mluví, než tím, čím ve skutečnosti opravdu literárně je: totiž poněkud repetitivním fejetonem na pokračování. Ale o to v zásadě jde.
Čtenáři se v knihkupectvích doslova o knihu rvou, na počátku této zimní sezóny postupuje triumfálně na žebříčku novinek. Nakladatelství Grasset původní náklad 20 000 výtisku navýšilo již týden po vydán na 65 000, píše konzervativní list Le Figaro. Internetový obchod Amazon svým čtenářům hlásil, že je schopen dodat knihu nejdříve za čtyři týdny. V polovině ledna se titul vyhoupl již na 4. místo podle Top 20 GfK pro týdeník Livres Hebdo, a to napříč všemi literárními žánry.
Aféra, v něm Springora obvinila Matzneffa, ze sexuálního zneužití, odstartovala doslova mediální šílenství. Nynější ředitelka nakladatelství se s Matzneffem seznámila ve svých 13 letech díky své matce, jež pracovala v nakladatelské branži, když jí bylo sotva 14 let a jemu přes 50 let. Ačkoliv se stalo před 30 lety, aféra dnes plní stránky tisku: píší o ní levicové i pravicové tiskoviny, nikdo ji nevynechal – stalo se doslova módou se k tématu, někdy za každou cenu, vyjadřovat.
Pařížský prokurátor Rémy Heitz dokonce oznámil, že zahájil předběžné vyšetřování za delikty spáchané na nezletilých. „Kromě toho, co popisuje Vanessa Springora,“ tvrdí, „jedná se i to, aby byly identifikována i další eventuální oběti, jež čelily podobným přestupkům stejné povahy na našem území nebo v zahraničí,“ cituje prokurátora kanadský list La Presse.
Někteří jsou dokonce konfrontováni s postoji před lety, kdy se o tématu mluvilo poněkud jinak. Například Bernard Pivot, v jehož pořadu Apostrophes kdysi na počátku 90. let Matzneff vystoupil, byl nedávno kritizován za termín „minettes“ (koťátka), jež užil pro vyjádřením Matzneffova zájmu o mladé pubertální dívky.
Samotná aféra překonala už i hranice Francie. Příběh se dostal i na stránky zahraničních periodik včetně listu The New York Times. O Matzneffovi, esejistovi a pravoslavném libertariánovi, známém v Paříži (zejména na proslulém Saint-Germain-des-Prés) pouze užšímu okruhu zasvěcenců, se nyní v New Yorku píše jako o novém Jeffovi Epsteinovi. Mechanismus #MeeToo dorazil zkrátka i do literární Francie.
Média, lačná po skandálu, píší o kulturním šoku, skrývaném tabu, zabývají se historickými kontexty. faktem zůstává, že tématu pedofilie a hranice sexuálního života se zabývali v minulosti osobnosti, o jejichž renomé nemůže být sporu: Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, Jacques Derrida či Michel Foucault. Bernard Pivot, donedávna předseda poroty Goncourtovy, tvrdí, že vztah k pedofilii byl ještě tehdy dán ohlasem revoluční vzpoury května 1968 a heslem „zakazovat zakazované".
Noviny ale dnes píší o příběhu, jehož interpretace může být po letech různá. I kulturní společnost se v názoru na ni rozdělila. Jsou ti, co Matzneffa odsuzují, ale i ti, kteří ho obhajují. V příběhu nechybí totiž zjednodušeně nic, co média přitahuje: predátor, kořist, ani morální ponaučení. Podel filozofa Alana Finkielkrauta nelze nazývat případ Vanessy Springory pedofilií.
V rozhovoru pro CNews vysvětlil, že se jedná o skutečnost, která se „dříve nazývala zneužití nezletiletých". „Tato kategorie byla ze zákona vyňata ve prospěch sexuálního násilí a znásilnění," upřesnil.
Týká se to zvláště sexuálních praktik, jež kdysi, ale i dnes postihuje zákon, a týká se zejména i samotného „souhlasu“. Toho souhlasu, jenž dal název i knize. Onen souhlas je prubířským kamenem samotného vztahu. Pokud nezletilý v zásadě souhlasí, nemusí se v oblasti sexuálního vztahu jednat o žádné zneužití, natož o násilí.
Podle některých psychologů ale není pubescent vědomě tento „souhlas“ vyslovit a je tak snadno manipulovatelný – ostatně Springora celému procesu, dotýkající se způsobu erotického svodu, věnuje podstatnou část své knihy.
Nevyhýbá se nakonec ani detailnímu popisu sexuálních praktik, ani svému tehdejšímu stavu psychotické zamilovanosti. Pro dychtivé čtenáře oznamuje i způsob, jak přišla o panenskou blánu…
Na povrch se derou skandalisté, vládne všudypřítomný marketing!
Ačkoliv v oblasti literatury se zdáli být autoři, zahrávajíci si s ohněm pubertálního pokoušení, jaksi ve Francii nedotknutelní, aféra Matzneff nyní dokládá, že i zde se cosi rázně mění.
Gabriel Matzneff, autor, těšící se dosud výjimečnému postavení, se zdá být vláčen bahnem, cestou necestou, koneckonců za své po léta veřejně přiznávané pedofilní sklony. Jim ostatně věnoval převážnou část své tvorby.
Proč vlastně najednou tolik povyku? Nejde nakonec vlastně o více pastí, než pouze o tu, do které se chytil jeden spisovatel? Nevítězí i tentokrát všudypřítomné pokrytectví? Někteří z těch, kteří dříve Matzneffa vychvalovali, za všechny například Christine Angotová, o něm dnes neztratí kloudného slova. Filozof Alain Finkiekraut připomněl v jedné televizní intervenci na CNews, že je rozdíl mezi pedofilií a sexuálním zneužitím.
Nakladatelství Grasset ale boduje. Podobně jako na počátku podzimního kola francouzských literárních novinek, známých jako „rentrée littéraire“, i tuto, tentokrát zimní literární sérii, si může mnout ruce. Na podzim to byla aféra spisovatele Yanna Moix, který opisoval trýznění z dětství v románu Orléans, nyní tedy ve stejném nakladatelství vypukla aféra Matzneff.
Konkurenční nakladatelství Gallimard, jež dosud vydávalo Matzneffovy dílo včetně tolik kritizovaných intimní deníků, oznámilo, že jeho knihy stahuje z prodeje.
Celé to šílenství odpovídá trendu, v němž ustupují z pozic autoři kontemplativní, na povrch se naopak derou skandalisté. Ti spisovatelé, kteří dokáží překročit dané společenské meze, při nichž svou roli hraje dnes všudypřítomný marketing.
Mimochodem, je na vyšší úrovni prvotina Vanessy Springory, nebo dílo věkovitého Matzneffa? Soudím, že Matzneff z toho vyjde literárně lépe. Je to ale nakonec jen otázka názoru, nebo v tom bude hrát zase roli nějaké morální přesvědčení?
(Pokračování příště)
Žádné komentáře:
Okomentovat