> kultura > literatura > americká > spisovatel a korespondence > Philip Roth
Jeden z nejvýznamnějších amerických romanopisců Philip Roth (1933-2018) získal téměř všechna literární ocenění, jakých bylo možné dosáhnout, včetně Pulitzerovy ceny. Chyběla již pouze Nobelova cena. Dalo by se proto předpokládat, že jeho literárním dílo hovořilo vždy samo za sebe. Nejnovější práce profesora Jacquese Berlinerblaua ovšem ukazuje, že tomu tak vůbec nebylo.
Profesor Jacques Berlinerblau, který při psaní své knihy o Philipu Rothovi studoval jeho korespondenci, byl velmi překvapen, jak byl sám autor usilovný při svém jednání s přáteli a kolegy z literárního světa, ve vztahu k literární kritice a vůči lidem z akademické sféry. „Je to něco, co by člověk nikdy nenašel při čtení jeho vysoce autobiografických popisů osamělého života spisovatele," řekl Berlinerblau.
Rozsah Rothova záběru vyplynul z desítek dopisů, které jsou uloženy v archivech americké Knihovny Kongresu ve Washingtonu. Berlinerblau tvrdí, že se o Rothovi při procházení tohoto materiálu dozvěděl, jak dalece spisovatel trávil networkingem, snahou o zvýhodňování, jak uměl „své lidi“ stavět do vlivných pozic a jak pro ně on sám i hlasoval. „Existuje nespočet příkladů přátel z vydavatelství a světa literatury, kteří dělají Rotha laskavosti - někteří z nich byli i součástí výborů pro udělování cen,“ říká Berlinerblau.
To je v naprostém rozporu s tím, co o sobě sám Roth šířil za pověsti, totiž fiktivní představu o velkém spisovateli, který se stará pouze o umění a nic jiného. „Máme tu romantické pojetí velkého muže, jak o tom Roth píše v knize The Ghost Writer (Elév), pravděpodobně jeho nejlepším románu, který je ve snaze vášnivě se věnovat pouze psaní a umění, nic jinému než umění, do něhož život nezasahuje, naprosto ztracený. Byla to Rothova vize, kterou Roth dokázal prodat,“ dodává Berlinerblau.
Roth vynaložil obrovské úsilí na utváření této své „posmrtné pověsti“, když poskytl Blaku Baileyovi, svému autorizovanému biografovi, exkluzivní přístup k pokladnici archivního materiálu. Krátce poté, co tato biografie vyšla počátkem tohoto roku, několik žen Baileyho obvinilo ze sexuálního zneužívání a napadení. Obvinění, která popřel, přesto vedla jeho amerického vydavatele (W. W. Norton & Company) k zastavení distribuce této knihy - později ji převzal jiný, nezávislý vydavatel (Skyhorse Publishing). Spisovatel Philip Roth zemřel v roce 2018 ve věku 85 let.
Ovládnout své dědictví i z hrobu
Berlinerblau podotýká, že Roth v rozhovoru z roku 2012 zmínil, že požádal vykonavatele své závěti, aby po jeho smrti zničila dopisy. Mnozí se domnívali, že Roth se tím chtěl pokusit „ovládnout své dědictví i z hrobu“. „Při zkoumání a přípravách své knihy mi bylo jasné, že to Roth udělal i během svého života.,“ míní Berlineblau. Roth prostě hodně spěchal. „Strávil spoustu času rozvíjením své kariéry,“ upřesňuje.
Berlinerblau samozřejmě připouští, že se všichni autoři snaží o to, aby se samostatně propagovali: je známo, že mladý Roth usilovně toužil vydal svou první novelu Goodbye, Columbus (Sbohem, město C) z roku 1959. Roth byl ale podle něho člověkem, kterému se dostalo „výhod, které mělo jen málo spisovatelů“.
Dopisy odhalují i skutečnosti, které nazývá „tajnými dohodami“ – dokládá to na příkladu jednoho uznávaného odborníka, kterému Roth napsal, že se mu pokusí sehnat konkrétní akademickou práci. Berlinerblau poukazuje i na rozsáhlou korespondenci s jiným literárním kritikem, která sice zahrnuje diskuse o literatuře, ale většinou se baví o tom, jak si mohou navzájem pomoci - s jednou literární cenou nebo společenskou pozicí.
„V jednom dopise tento kritik, blízký přítel, blahopřál Rothovi k získání prestižní literární ceny, o níž jako předseda komise rozhodoval. Roth mu zase pomohl jinak,“ popisuje vzájemný literární obchod. Kritik Rothovi zase napsal: „Také se ucházím o další stipendium ... Mohu vás tedy požádat, abychom oprášili dopis, který jste mi nedávno poslal, a zaslali jeho verzi znovu?“
Podobné vztahy popisuje i korespondence s Tedem Solotaroffem, Rothovým pozdějším vydavatelem, redaktorem a recenzentem, který v průběhu let pěl ódy na spisy svého přítele Rotha. Dopisy prozrazují, že spisovatele požádal o podporu své žádosti o grant. Roth tak učinil a napsal, že Solotaroff je „jedním z nejlepších literárních kritiků“, přičemž tuto laskavost zopakoval při Solotaroffově nominaci na grant a jeho žádosti o akademickou rezidenci.
Berlinerblau byl podle svých slov doslova „šokován“, když viděl, jak si vzájemně vycházeli vstříc: „Jsem liberální akademik, který věří v kritický odstup a nezaujatá hodnocení." Tyto vztahy připomínají úryvky z románu, kde je hlavní postavou spisovatel Nathan Zuckerman, Rothovo literární alter ego, která přesně takové chování provozuje. Berlinerblau tvrdí, že je to všechno o to překvapivější, když si člověk uvědomí, jaký byl Roth „skvělý spisovatel“.
Jiný badatel, Ira Nadel, autor knihy Philip Roth: A Counterlife, která vyšla letos v květnu, tuto verzi o Rothovi potvrzuje. „Je to naprostá pravda. Od samého začátku byl svým velkým sebepropagátorem. Nejsem si jistý, zda to nepotřeboval. Hrál hru, hru na publikování. Věděl, že sebepropagace je klíčem k tomu, aby vaše jméno bylo vidět a vaše knihy byly vydány i prodány.“
> Jiné a související texty:
Dozrát v muže podle Rotha může být skutečné peklo, Recenze a kritika, 16. srpna 2017.
Kterak David Kepesh jako Ňadro překafkoval Kafku, Jehlice revue, 26. ledna 2016.
Rothova literární pouť bez pout, Jehlice revue, 30. května 2015.
Žádné komentáře:
Okomentovat