Železná opona aneb Osudová (bez) moc Médeiny lásky k dějinám

> kultura > literatura > Velká Británie > Vesna Goldsworthyová > Železná opona

Jaký byl svět v čase před pádem železné opony? Není to ještě tak dávno, co padla berlínská zeď, ale výsledné paradoxy tohoto rozděleného světa se v románové podobě, jak o nich píše Vesna Goldsworthyová, objevují zřídka. Kniha s názvem Železná opona je třetí autorčinou prozaickou knihou, publikovanou v angličtině, a také patrně nejosobnější. Nechybí v ní láska, ani politika.

Hrdinkou knihy Iron Curtain. Love Story (Železná opona. Milostný příběh) je Milena Urbanská, privilegovaná dcera druhého nejvýznamnějšího muže v zemi, jedné z těch zemí, které se vyskytovaly na východní (komunistické) straně evropského kontinentu, v zóně sovětského bloku. 

Srbský původ autorky nabízí jasný výklad, že šlo zřejmě o Jugoslávii, ale jen při troše představivosti, se ta země mohla jmenovat třeba... Československo. Ale to není až tak podstatné… Deziluze měly v tomto světě stejnou povahu.

Milenina nesvoboda ve „zlaté kleci“

Vyprávění sleduje Milenu, kterak se snaží uprchnout ze „zlaté klece“. Píší se osmdesátá léta, a i když to vypadá trochu směšně, ke změně nedochází zrovna rychle. Milena si nakonec nemá na co stěžovat, žije si ve své rodné zemi v zásadě luxusně: užívá si pohodlí služebnictva, přemísťuje se vozem s osobním řidičem a obléká se zásadně do oblečení značky Yves Saint Laurent, na očích má brýle Ray-Ban; přesto se jí něčeho nedostává.

Ano, necítí se být svobodná, neboť se kolem ní stále motá spoustu aparátčíků, co jí neustále sledují, a i když se to nezdá, je nakonec omezena i intelektuálně, tou jedinou správnou ideologií, kterou vyznává její panovačný otec. Po smrti svého přítele (po nevinné hře na „ruskou ruletu“) ovšem mladá Milena potkává krásného Jasona. Je to návštěvník ze světa „za oponou“, vznešený marxista, který říká: „Ty máš takové štěstí… na Západě nás všechny zabíjí iluze volby.“ Mladík je irský básník, ona mu je přidělena jako tlumočnice.

Netrvá to dlouho, oba skončí v jedné velké (tatínkově) posteli. Nabídka k sňatku ze strany Jasona (řecky Iásóna) ovšem naše mladá Médeia nepřijímá hned. „Lístky na poslední chvíli a impulzivní nabídky k sňatku byly v Jasonově světě možné, ale v mém nebyly,“ tvrdí. Musí nejprve vyřešit potrat. 

Přesto se nakonec do Londýna dostává, navzdory překážkám, aby zjistila, že svět ve Velké Británii v tom čase má podobu „postele velikosti rakve“. Dokonce ani v suterénu se necítí dobře, protože ten by mohl být svou velikostí použit pouze „pro houbaření“. Ani jídlo není nic moc, neboť „nikdo v mé zemi, ani sociální parazité nebo disidenti, nemuseli snášet tento druh salámu... tento druh gumového chleba“. Navíc pořád prší, v bytě je zima a telefonovat se může jen v podvečer, když jsou levnější sazby…

Zrcadlo pověz, který svět je lepší?

Železná opona, která dělila svět Východu a Západu, je pro Vesnu Goldsworthyovou zrcadlem, jež zkresluje a ukazuje na obou stranách jen pokřivené odrazy obou světů. Milenu v Londýně zrazuje nejen vlastní nepohodlí, ale i jazyk, který sice ovládá, nerozumí ovšem jeho nuancím. „‚Docela‘ nemělo v našem jazyce přesnou paralelu. To, že to může znamenat „nanejvýš“, stejně jako „pouze umírněně“, se jí zdálo naprosto nepochopitelné – a nakonec vlastně nesnesitelně anglické, byť mladý Jason byl vlastně vždy tvrdohlavým Irem.

Nejtěžším tématem, na němž se nakonec rozpadá i svět Jasona a jeho Médeiy, jsou rozdílné hodnoty. Ačkoliv je „rudá princezna“ navyklá na luxus, nejvíce jí vadí, že slova jako „útočiště“, „loajalita“ nebo „svoboda“ mají v jejím novém světě jen relativní význam. Dvojakost světa, v němž se Milena necítí dobře, vnímá jako zradu, jež jí nakonec dovede k nové cestě přes „železnou oponu“ - zpátky domů.

Milenu nezrazuje ale pouze angličtina, ale i Angličané se svými třídními hodnotami, vztahy a vlastně celým kapitalismem. Atmosféru osmdesátých let rámuje příběh „lásky a zrady“, ale i dávná antická mytologie o Iásónovi, jeho otci Aisónovi… Milena musí stejně jako Médeia uprchnout z Kolchidy do Athén na voze, jejž jí posílá otec, bůh slunce Hélios. Utéct, dokud to jde, dokud nás brzy dějiny nedostihnou.

Nad zbořenou berlínskou zdí pronáší Jason oslavnou řeč o jejím pádu. Osvobodí se tím od ženy, té mocné a bájné postavy, nebo získá svobodu sám pro sebe? Když se Milena vracela domů, vzala s sebou i jejich dva syny. Jeho patetický projev má v sobě hluboký meandr bolesti nad jejich ztrátou: sjednocená Evropa bez „železné opony“ mu nyní může oba syny vrátit. Jejich rozchod ale provází nenávist...

***

V Milenině příběhu o nemožnosti vrátit se znovu do svého předchozího života, v němž vládla jako Médea nad Jasonem, je cosi kunderovského: jen se ten žert odehrál o nějakých patnáct let později. Ale půdorys je stejný. Předpokládám, že Vesna Goldsworthyová, žijící ve Spojeném království od roku 1986, českého autora Milana Kunderu, žijícího ve Francii o deset let déle, velmi dobře zná.

Její půvabný, vtipu nepostrádající, příběh nabízí podobnou metaforu: nejistota budoucnosti musí nakonec zvítězit nad hrdinstvím současnosti, jež se zvolna stává nepochopitelnou minulostí. Kniha je věnována všem, kteří vyrostli na té východní straně „železné opony“, jež rozdělila Evropu od pobaltského Štětína po jadranský Terst. Není kniha vlastně nostalgickým testamentem za tímto zaniklým světem?

***

Vesna GOLDSWORTYOVÁ: Iron Curtain. Love Story. Vydalo nakladatelství Chatto and Windus, 10. února 2022. Počet stran: 366.