Evropská výstava roku: Vermeerova tajemství v (trochu) zapomenutých souvislostech

> umění > výstava > Vermeer > recenze vyšla v Deníku N, dne 17. března 2023.

Perfektní instalace, ohromující nasvícení a rozvrstvená skladba, jež nabízí i méně efektní raná díla, si nárokuje na výstavě barokního holandského malíře Jana Vermeera v tomto předjaří pozornost návštěvníků v celé Evropě.

Humbuk kolem výstavy v nizozemském Rijksmuseu ale bohužel nezahrnuje také zařazení umělce do historického a stylového kontextu. V současnosti, kdy potřebuje každá z těch několika vybraných galerií upoutat pozornost, v zajetí marketingu a jednoho trháku, se bohužel zapomíná, a to zcela vědomě, na náročnější výklad.

Co vítězí u návštěvnosti výstavy Jana Vermeera v Amsterdamu: intelektuální snobismus, filmová popkultura nebo kurátorský marketing?

Kdo dřív přijde…
Vy jste ještě nebyli v Amsterdamu? Jakto? Pokud chcete být „in“, musíte to vidět! Řeč je samozřejmě o výstavě Jana Vermeera, na níž se jenom dostat vyžaduje v těchto dnech téměř nadlidské úsilí. Deset dní po otevření byla výstava beznadějně vyprodaná.

Muzeum sice elasticky posunulo délku otevíracích hodin (čtvrtek + pátek až do 23 hodin), přesto je návštěva Vermeerovy výstavy, na kterou se tvoří na ulici nekonečné davy, téměř nemožná. Internetový nákup vstupenek počátkem minulého týdne dokonce pod náporem zájemců nečekaně spadl. Zda je to jen ukázka skutečně dobrého marketingu, se neodvažuji soudit.

Taco Dibbits, ředitel nizozemského Rijksmusea, kde výstava od 10. února do 4. června probíhá, je každopádně spokojen. Dosud největší výstava, věnovaná výhradně mistru malíři z nizozemského Delftu s celkem 28 obrazy (z celkového počtu 37 dochovaných děl) ze zemí celého světa, včetně Velké Británie, Německá, ale i Japonska a Spojených států amerických, to je prostě událost.

Sklenka vína, Krajkářka i Mlékařka
V mnoha případech je to vůbec poprvé, co jsou v Nizozemsku vystavena společně Vermeerovy díla z Frick Collection v New Yorku, nedávno restaurovaná Dívka čtoucí dopis z Galerie starých mistrů v Drážďanech nebo Sklenka vína z Obrazové galerie v Berlíně.

Mezi vyhledávaná díla, jež jsou tu k vidění, patří zejména světoznámá Dívka s perlovou náušnicí z muzea Mauritshuis v Haagu (pouze do 30. března), Krajkářka z pařížského Louvru nebo Žena držící váhu z americké Národní galerie umění ve Washingtonu. Nechybí logicky ani kyprá Mlékařka ze samotného amsterdamského Rujksmuzea.

Jan Vermeer (1632–1675), jak se snaží výstava sugerovat, ve své době nepřekročil úzký okruh, daný jeho rodným Delftem a okruhem tamních finančních mecenášů. Toto mínění opravdu dlouho přetrvávalo. Faktem zůstává, že po jeho smrti bylo jeho jméno z velké části zapomenuto, kromě několika nizozemských sběratelů umění a obchodníků. Mimo Holandsko byla jeho díla dokonce nesprávně přisuzována jiným umělcům.

Teprve v polovině 19. století se Vermeer, díky několika cestovatelům a obchodníkům, dostal do pozornosti mezinárodního uměleckého světa, který náhle žasl nad jeho vypravěčskými a pečlivými texturními detaily a majestátními rovinami světla, a spatřil v něm dosud neviděného génia.

Verneerova díla jsou známá především pro své klidné, až introvertní interiérové scény, dosahující napětí intimity a jemné erotičnosti, bezprecedentním užitím jasného, barevného světla a přesvědčivým iluzionismem, který je někdy vykládán – a výklady na popularizačním portálu Rijksmusea toho nejsou výjimkou – ve svém realismu jako předchůdce fotografického umění. Z exteriérů, kde se toho děje málo, najdeme na výstavě pouze dvě díla: Pohled na Delft a Malá ulice.

Vermeerova veřejná tajemství

Nizozemští kurátoři Gregor J. M. Weber a Pieter Roelof ve své expozici budí dojem, že se nechali inspirovat svými americkými předchůdkyněmi z Národního muzea umění ve Washingtonu. Ty uvedly na přelomu roku 2022/2023 svoji velmi navštívenou exhibici Vermeerova tajemství, která mimo jiné přinesla některá nová zjištění o autorství Vermeerovi přisuzovaných maleb.

Například obraz Dívka s flétnou, přisuzovaný právě Vermeerovi, je pravděpodobně dílem jeho žáka, jak ukázala nedávná expertíza z Berlína.

Rijksmuseum sugestivně zdůrazňuje, že právě v Amsterdamu může návštěvník vidět dosud největší soustředění Vermeerových obrazů vůbec. Nicméně by nemělo zapadnout, že koncentrace na unikátnost Vermeerových děl je poněkud sporná.

Pro mnoho lidí, pro které je Vermeer přímým dokladem pro uměleckou (téměř fotografickou) dokonalost, by mohlo zjištění o jeho nedostatku originality znít překvapivě. Výstava v Louvru z roku 2017 pod názvem Vermeer a mistři žánrové malby, názorně ukázala limity této interpretace. Šlo o výstavu Vermeerových současníků, s nimiž jej pojily silné vazby a jejich díla jsou si nápadně podobná. 

Originalita jako koncepce se objevila až s romantismem a dnes je vnímána jako ryze moderní požadavek. Uvádět a prosazovat Vermeera jako originálního je v tomto kontextu velmi nepřesné.

Blaise Ducos, francouzský kurátor a expert na barokní umění 17. století, upozorňuje, že Vermeer si hodně vypůjčoval, a jeho nejslavnější obrazy mají své předchůdce. Ducos, kurátor francouzské výstavy z roku 2017, právě na tomto rysu jsou výstavu založil. Není bez zajímavosti, že nyní i prestižní nizozemské muzeum Mauritshuis ,,vytáhlo z klobouku'' dalšího zaručeně ,,zapomenutého umělce'', totiž Jacoba Vrela, jenž byl Vermeerovým předchůdcem ve stylu i námětech. Výstava nese všeříkající název: Vrel, předchůdce Vermeera

Znovuobjevení tajemného umělce (do 29. května). 

Vermeer, nazývaný také Sfinga z Delftu, bývá dodnes opředen mnoha tajemstvími, která z něj činí dobrý artikl na uměleckém trhu. Vermeerovskou legendu stvořilo několik faktorů, jedním z nich bylo působení novináře a uměleckého kritika Théophila Thoré-Bürgera. Ten koncem 19. století fakticky znovuobjevil světu tohoto zapomenutého, v zásadě regionálního malíře.

Syn obchodníka s látkami a uměním se stal v posledních letech nepřehlédnutelnou hvězdou postmoderní kultury. Třeba i prostřednictvím zpracování jeho životního příběhu. Mnozí si ještě pamatuji britský film se Scarlett Johansson v režii Petera Webera, uváděný pod názvem jeho ikonického a nejslavnějšího obrazu jako Dívka s perlou (2003).

Mezi uměleckými současníky

Být vzácný a originální je nyní vyšší hodnota než dříve. Prostřednictvím srovnání s díly jiných umělců zlatého věku – mezi nimiž dnes figurují paradoxně ti, které dnes skoro nikdo nezná:  Gerrit Dou, Gerard ter Borch, Jan Steen, Pieter de Hooch, Gabriël Metsu, Caspar Netscher  a Frans van Mieris – výstava v Louvru ale před lety jasně ukázala Vermeerovo zapojení do stylu a témat malířů, kteří se všichni specializovali na zobrazování toho, co je dnes přisuzováno výlučně Vermeerovi, tedy: každodenního života, interiéru, jakési fiktivní, měkce nasvícené realističnosti.

Tito umělci se snad navzájem obdivovali, inspirovali a logicky spolu i soupeřili. Přestože malovali v různých městech Sedmi republik sjednoceného Nizozemska, jejich obrazy vykazují dodnes výrazné podobnosti stylu, námětu, kompozice a techniky. Tato dynamická rivalita sehrála svou roli v pozoruhodné kvalitě jejich příslušných děl.

Ať již jde o všechny ty dívky a ženy, které čtou dopisy (srovnání Vermeerovy Dívka čtoucí dopis a Metsuovy Ženy čtoucí dopis je frapantní, či záznamy interiérových hraní na rozličné nástroje; to vše bylo širokou demonstrací dobového stylu, nasazení, a dnes bychom snad řekli i – společenského image.

Právě tento kontext aktuální výstava opomíjí, když klade důraz na individuální výjimečnost autora. A tak, držíce se historických reálií, jsme náchylní k pokušení uvažovat o Vermeerovi jen jako o jednom, byť skvělém malíři mezi ostatními.

Na rozdíl od Rembrandta se po Vermeerovi zachovalo pozoruhodně malé dílo s asi 35 obrazy. Protože jeho obrazy jsou obecně považovány za nejcennější poklady každé muzejní sbírky, půjčují se jen zřídka. Ano, v tom je výstava v Amsterdamu unikátní. Vše ostatní záleží na tom, jakému narativu při výkladu jeho díla jste náchylnější. Díla vyniknou, jen toho marketingu by mohlo být možná méně.

***

> Rijksmuseum: Vermeer. Otevřeno od 10. února do 6. června 2023.