Příběh dvojčat v zajetí tábora, kde se dějí nacistické biologické experimenty: takové je východisko románu mladé americké spisovatelky Affinity Konarové (*1978), jež se nově pokouší zpracovat téma, dosud velmi zatížené historickým kontextem.Co se stalo? Kdo za tím je? K čemu to vše sloužilo? Příběh dvojčat, vystavených za války krutému experimentu, odpovídá na otázky po jednom z největších experimentů svého času, jež nakonec odpovědi ponechává v zásadě těm, kteří odpovědi hledají.
---
Zugangen neboli nová čísla
Staša to nevěděla, ale odjakživa, od samého začátku, jsme byly něco víc než my. Byla jsem jen o deset minut starší, ale i tak jsem stačila pochopit, jak se lišíme.
Teprve v Mengeleho zoo jsme se odlišily příliš.
Například: tu první noc se Staša upokojila díky svým pochodujícím stínům, ale mě ani v nejmenším neuklidňovaly. Protože sirky osvětlovaly ještě jiný výjev, výjev doprovázený smrtelným chrčením. Zmínila se Staša o té umírající holčičce?
Tu noc jsme nebyly na posteli samy. Na slamníku s námi leželo ještě třetí dítě, horečkou rozpálená myška s černým jazykem, která se ke mně přitulila, přitiskla se tvářičkou k mé tváři a umřela. Nebyl to projev náklonnosti, naše blízkost vycházela čistě z faktu, že v našich miniaturních postelích nebyla ani píď místa nazbyt, ale ve dnech, které následovaly, jsem se často přistihla při myšlence, že snad té bezejmenné holčičce bez dvojčete přinesla moje přítomnost aspoň trochu útěchy. Nezbývá mi než věřit, že se její tvář neocitla na mé jen kvůli nedostatku místa.
