Foenkinosovo hledání ztraceného autora

> kultura > literatura > knihy > recenze vyšla v České televizi 24, dne 14. dubna 2018.

Co je více: sláva románu, nebo sláva autora? Francouzský spisovatel David Foenkinos nepochybně ví, o čem píše. Sám je slavný dosti. Přesto v románu Záhada Henriho Picka přehání někdy tam, kde by mohl ubrat, a ubírá tam, kde by si téma žádalo více. Kniha osciluje mezi smíchem a pláčem, mezi satirou a hlubším významem. Není to pouze módní „román o románu“, ale zejména román o hledání ztraceného autora.

David Foenkinos:Záhada Henriho Picka - ukázka

 > literatura > knihy > ukázka z knihy Davida Foenkinose: Záhada Henriho Picka, Argo 2018.

Dopoledne Delphine s Frédérikem zazvonili u paní Pickové. Otevřela rychle a pozvala je dál. Nechtěli jít rovnou k věci, a tak chvíli mluvili o počasí a pak o nemocné přítelkyni, kterou Madeleine předchozí den navštívila. Zeptal se na ni Frédéric, ale protože nikdy neuměl věrohodně předstírat zájem o to, co mu bylo lhostejné, odpověděla mu: „Chcete to opravdu vědět?“ Někdo může namítat, že je to totéž. „...“ „Raději vám uvařím čaj.“ Madeleine zmizela v kuchyni, čímž umožnila Delphině, aby svého společníka probodla pohledem. Zamilovaní lidé občas vnímají své protějšky jako karikatury. 

Pro Delphinu se Frédéric stal prototypem společenského ňoumy; on viděl ji jako ctižádostivou potvoru. Šeptem ho pokárala: „Přestaň s tím podkuřováním. Tahle paní má ráda přímost, to je vidět.“ „Snažím se navodit ovzduší důvěry. Nehraj si na svatouška. Vsadím se, že jsi už vytiskla smlouvu.“ „Já? Ne. Mám ji jen v kompu.“ „Věděl jsem to, mám tě přečtenou. Kolik jí nabídneš za autor ská práva?“ „Osm procent,“ přiznala trochu stísněně. „A za audiovizuální užití?“ „Fiftyfifty, klasickou taxu. Myslíš, že by se to dalo adaptovat?“ „Ano, byl by to úžasný film. Možná i na americký remake. Mohlo by se to odehrávat někde poblíž San Franciska, v exteriérech ponořených v mlze.“ „Karamelový čaj se už nese,“ oznámila Madeleine, která znenadání vtrhla do obýváku a přerušila tak jejich vzrušenou debatu o smlouvě. Jak by mohla tušit, že její hosté už snili o Georgi Clooneym v roli jejího manžela?

Patetická Antigona v zákopech válečného Libanonu

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 23. prosince 2016

Sugestivní, dynamický a utopický. Šestý román Sorje Chalandona Čtvrtá zeď předestírá čtenářům příběh jednoho snu, jenž byl od počátku, v nezlomné logice antické tragédie, odsouzen k zániku. Podobně jako jeho hlavní hrdina, divadelní režisér Georges. Autor klade čtenáři mnohé otázky, jež ale převážně ponechává bez odpovědi.

Sorj Chalandon: Čtvrtá zeď - ukázka

> kultura > knihy > ukázka z knihy Čtvrtá zeď

Jaké to je inscenovat v roce 1982 ve válečném Libanonu Antigonu Jeana Anouilha? Takové je východisko reportážního románu francouzského novináře a spisovatele Sorje Chalandona, který vydalo nakladatelství Argo. A proč právě Antigonu? Proč ne od Sofokla, ale právě od Anouilha? Úvodní kapitola to sice nevysvětluje, ale dostane čtenáře rychle do války, o níž se o nás moc nemluví.

Čtvrtek 27. října 1983

Upadl jsem. Vstal jsem. Vběhl jsem do toho autoservisu, vrávoral jsem v suti. Plameny, kouř, prach; vykašlával jsem omítku, pálila mě v krku. Zavřel jsem oči, ruce na uších. Narazil jsem do jakési zídky, sklouzl po kabelech. Půlku stropu odnesl výbuch. Všude kolem padaly hořící kusy betonu. Za kostrou jednoho auta zela jáma. Válečná puklina, asfalt rozevřený jako okvětní lístky až na písečné srdce. Skočil jsem do sutě, jako bych klopýtl, tělo zhadrovatělé, útroby naruby. Třásl jsem se. Nikdy v životě jsem se takhle netřásl. Pravá noha, vyděšená kobylka v letní trávě, mi chtěla utéct, nechat mě na pospas osudu. Přitiskl jsem ji oběma rukama k zemi. Krvácela, noha šílená. Nic jsem necítil. Domníval jsem se, že zranění a zraněný jsou jedno. Že v okamžiku zásahu bolest vyštěkne svůj vzkaz. Ale tu špatnou zprávu mi sdělilo až krvácení. Ani zásah, ani bolest, jen moje lepkavá šťáva. Roztrhla se mi nohavice. Kouřilo se z ní. V noze mi škubalo jako v ukrutně bolavém zubu. Pot mi přilepil košili ke kůži. Batoh jsem stihl popadnout, ale kabát zůstal v Marvánově autě, s doklady, s penězi, s celou zbývající hotovostí. Netušil jsem, že tank může spustit palbu na taxík.