Divoký rozsah herečky Léy Seydouxové

> kultura > film > portrét herečky > Léa Seydouxová

Tento rok rozhodně není pro francouzskou herečku Léu Seydouxovou rokem nudným. Největší pozornost na sebe logicky strhává její role Madeleine Swannové v poslední kolosální bondovce Není čas zemřít, kde stojí proti herci Danielu Craigovi.

Jsou to ale rovněž další tři filmy, v nichž se tato talentovaná herečka letos objevila, ne všechny ale zatím vstupují do české distribuce. Portrét herečky s „divokým rozsahem“ přináší pondělní vydání amerického listu The New York Times.

Mezi filmy, které se objevují jako ozvěny filmového festivalu v Cannes, nelze nevidět Miloval jsem svou ženu režisérský počin maďarské režisérky Ildikó Enyediové, opominout bychom ale neměli ani další dva filmy, které česká distribuce zatím nechystá.

V první řadě film Klamání (v angličtině Deception, ve francouzštině jako Tromperie) je zatím nejnovějším pokusem převést dílo amerického spisovatele Philipa Rotha na filmové plátno (u nás známé ve dvou překladech jako Klam a Milostné rozmluvy), tentokrát za ním stojí francouzský režisér Arnaud Desplechin. Dalším francouzským filmem je satirické drama France režiséra Bruno Dumonta, kde se v příběhu ambiciózní novinářky mihne i sám prezident Emmanuel Macron.

„Divoký rozsah neumožňuje mít jednoduchý obraz Seydouxové samotné,“ píše The New York Times. Šestatřicetiletá herečka vstoupila do světa umění v roce 2008 filmem La Belle Personne (u nás v distribuci jako Krásná Julie), v němž upoutala rolí učitelky, vržené do vírů vášně. V roce 2013 obdržela Zlatou palmu na festivalu v Cannes za strhující příběh lásky dvou žen v Životě Adèly francouzsko-tuniského režiséra Abdellatifa Kechiche, kde jí byla filmovou partnerkou Adèle Exarchopoulosová.

Ve světě bondovek se objevila již v roce 2015, kdy získala ve filmu Spectre již tehdy roli Madeleine Swannové, dcery Bondova dávného protivníka Whitea. Bonda již tehdy hrál Daniel Craig. Vzdálený jí nebyl ani svět Mission: Impossible – Ghost Protocol, kde se objevila ve čtvrtém pokračování filmové série.

Léa je svůdná, zářící, podmanivá: antiteze Bond-girl

Její obdivovatelé, jak píše americký list, zdůrazňují její „svůdné a zcela zářící“ vystupování na filmovém plátně, citují Stephanie Zacharekovou, zasloužilou kritičku The Village Voice, která o ní v recenzi na Život Adèly napsala, že je jako herečka „vždy podmanivá“. Kritik The New York Times v recenzi na Deník komorné režiséra Benoîta Jacquota usoudil, že herečka náleží do řady s takovými hereckými hvězdami, jakými byla Jeanne Moreauová nebo Paulette Goddardová.

Pozoruhodné je rovněž to, že se v očích kritiky dokázala Seydouxová vypořádat i s celkovým zařazením „Bond-girl“. Pro kritičku Christinu Newlandovou je přímo ztělesněním její „antiteze“, jak napsala ve své recenzi poslední bondovky.

Také režisér Cary Joji Fukunaga, který vedl Seydouxovou, míní, že má na plátně „neuvěřitelně neopakovatelné kouzlo“. Dokáže být podle něho na jedné straně elegantní („téměř kočičí, tichá, pozorující, uhlazeně se pohybující“), aby vzápětí zvládla na druhé straně i řízení kamionu. Americký deník přináší i úvahy samotné herečky, která se zamýšlí nad svými posledními rolemi.

To dovádí autora textu téměř do extáze, když cituje její úvahy: „Ví, že je součástí kapitalistického systému," přemítá Seydouxová nad svou postavou France de Meursovou, televizní novinářkou, jež se náhle ocitá v krizi. „A ona to tak chce - to byla její ambice. Je si však vědoma skutečnosti, že je také nástrojem systému. A je si vědoma svého vlastního odcizení.“

Analýzu věnuje ale i své postavě Madeleine v poslední bondovce Není čas zemřít. „Když jsem hrála Madeleine, byla jsem na 'prvním stupni': nebyl tam žádný odstup, nebyla tam žádná ironie. Moje postavení herce je něco, co opravdu miluji, “ dodává Seydouxová. Oproti bondovce ale ví, že u Dumontova filmu France j de i o něco víc, neboť u něho je přítomen zároveň i „filozofický rozměr“.

Režisér filmu Bruno Dumont se domnívá, že herečka dodala do filmu sebe samotnou: „Léa Seydouxová přivedla Léu Seydouxovou!“ Tvrdí, že se mu nejvíce líbila její „přirozenost“ a zajímalo ho, jak pracovat s „její povahou na vybudování umělé postavy“.

Ve filmu Francouzská depeše, který česká distribuční společnost Falcon nachystala do českých kin na 18. listopadu, hraje Seydouxová dozorkyni a milenku velkého vězněného umělce Mosese (Benicio Del Toro). Její bystrost a vtip udržují ve filmu komické tempo. Režisér Wes Anderson podle ní pochopil, že se její postava nemůže „hýbat normálním způsobem“. Anderson jí nabídl roli ve zprávě, kterou jí poslal po mobilu.

Text zněl následovně: „Film je jakousi sbírkou povídek. Takže vám pošlu jen ty části, které si musíte přečíst ... “ Jak zvládla tempo-rytmus své vlastní postavy, říká se smíchem:„Myslím, že taková vlastně jsem!“

„Jako dítě jsem byla velmi smutná“

Herečka Léa Seydouxová vyrostla v Paříži, mezi otcem, který se věnoval byznysu a matkou, jíž nechyběl „umělecký duch“, řekla. O svém dědečkovi, majiteli legendárního francouzské filmového studia Pathé, jehož počátky sahají až do kolébky kinematografie, říká, si nebyli nijak zvlášť blízcí. „Byla to bohémská, ale nikoliv šťastná bohémská rodina," vysvětluje. „Jako dítě jsem byla velmi smutná, “ dodává. „Opravdu jsem trpěla tím, že jsem jiná," zkouší amerického novináře dojmout. „Měla jsem i problémy se čtením."

V předchozích rozhovorech herečka popisovala své „velmi plaché dětství“, kdy byla izolována, schovaná „úplně ve svém vlastním světě“. Pro Seydouxovou byl průlomem film La Belle Personne, neboť jí náhle připadalo, že má najednou „svým způsobem první rodinu“. Natáčení filmů jí dávalo velký smysl: „To, co mám ráda, je cítit se potřebná, ráda se dělím s lidmi. Spojuje mě to se světem.“

Rozhodujícím okamžikem v její kariéře byl vyčerpávající proces vzniku filmu Život Adèly, který byl v Americe uváděn pod názvem: Blue Is the Warmest Color (Modrá je nejteplejší barva). Natáčení tříhodinového filmu zahrnovalo i opakované záběry zdlouhavých sexuálních scén včetně četných hrozeb režiséra Kechiche, že ji z natáčení vyhodí. Následovaly i známé veřejné neshody. I dnes hrdě tvrdí, že by to udělá znovu. Pochopila ovšem, že si musí dávat pozor na výběr režisérů. „Nepotřebuji trpět, abych ze sebe vydala to nejlepší," říká.

„Seydouxová se ale nevyhýbá novým dobrodružným rolím,“ píše Nicolas Rapord v americkém listu. Právě dotočila film Zločiny budoucnosti režiséra Davida Cronenberga s herci Viggem Mortensenem a Kristen Stewartovou. A o co v něm jde? Jaká je jeho zápletka? „Je to dystopická budoucnost, kde lidé jedí plast," říká. „Rostou jim orgány. A já jsem chirurg. Odstraňuji tyto orgány.“

Dalším filmem, v němž hraje, je rodinné drama Jedno krásné ráno režisérky Mie Hansen-Loveové, které částečně natočila v létě, než dostala infekci covidem-19 a musela opustit festival v Cannes a na nějakou chvíli i natáčení. bsolvovat karanténu V Paříži, kde žije se svým partnerem a malým batoletem, absolvovala karanténu. „Postava, kterou ztvárňuje, je svobodná matka, která pečuje o svého nemocného otce – a zároveň nachází lásku,“ píše o její roli novinář Rapord. V jednu chvíli mu široký záběr jejích rolí připomněl slavný citát řeckého dramatika Menandrose: „Nic lidského mi není cizí.“

„Seydouxové se to líbilo a podala mi telefon. Požádala mne, abych do něj napsal. Potom rychle telefon stáhla zpátky,“ píše. Žertovně dodala vzápětí. „Takže, myslíš si, že jsem člověk?" - „Ano!"