pondělí 26. září 2016

Donna Tarttová: Malý kamarád - ukázka

> literatura > kniha > ukázka z knihy Donny Tarttové: Malý kamarád

Vysoce ceněná americká autorka Donna Tarttová vydává právě v českém nakladatelství Argo svůj druhý rozsáhlý román. Nese se v duchu velkého vypravěčství, kde nechybí záhada, ale ani - návraty do dětství (v hávu tajemství).


O jejím románu Stehlík jsme psali na Jehlice revue.

Charlotta Cleveová si bude smrt svého syna vyčítat po celý zbytek života, neboť se onoho osudného dne rozhodla, že Svátek matek oslaví rodinnou večeří v šest hodin, a nikoli obědem v poledne po bohoslužbě, jak mívali Cleveovi ve zvyku.

Starší členové rodiny vyjádřili s novým uspořádáním nespokojenost, a jakkoli jejich postoj vycházel ze zásadní nedůvěry k novotám, Charlottě připadalo, že měla podtextu jejich stížností věnovat větší pozornost, viděla v tom jakési mírné, ale zlověstné varování před budoucími událostmi – varování, které sice působilo i při pohledu zpět nejasně, ale možná nebylo o nic horší než jakákoli jiná výstraha, jíž se můžeme v životě nadít.

Cleveovi si mezi sebou s oblibou vyprávěli i o nepříliš významných epizodách z rodinné historie – opakovali si ty příběhy slovo od slova, stylizovaným slohem plným řečnických odmlk popisovali celé dlouhé scény u úmrtního lože či žádosti o ruku, ke kterým došlo před více než sto lety –, avšak o událostech, které provázely onen osudný Svátek matek, nikdo nemluvil. Nehovořilo se o nich ani v oněch důvěrných okamžicích, kdy dva členy rodiny svedla dohromady dlouhá společná cesta autem nebo se náhodou setkali v kuchyni, když v noci nemohli spát.

neděle 11. září 2016

Smrt v přímém literárním přenosu

> umění > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 10. září 2016

Temné, těžké, tísnivé. Smrt v rodině, první kniha ze šestidílné ságy Můj boj norského prozaika Karla Oveho Knausgårda, není snadné čtení. Kniha má ambici prolomit všechna dosavadní literární klišé a aspiruje na událost letošní podzimní sezony.

Prozaik Karl Ove Knausgård (*1968) vstupuje do literárního teritoria (i v českém překladu) zřetelně parazitním způsobem, aby vyvolal dvojí pnutí. Prvním je tradice vypjatého psaní, někde mezi Célinem a Proustem (dosavadní zahraniční recenze jej poněkud nadužívaně označují za „norského Prousta“), druhým snaha o hraniční tematiku patologie smrti, v níž lze nalézt ozvuky severské úzkosti (Strindberg, Ibsen). Činí tak prostředky nezřídka ovšem konvenčně popisnými.

úterý 23. srpna 2016

Křečovitý návrat Harper Leeové do rodné Alabamy

> literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 22. srpna 2016
Autorka Harper Leeová se stala slavnou díky jedné knize.

Nakladatelská senzace knihy Harper Leeové Postav hlídku vyvolává pochybnosti nejen nad praktikami knižního průmyslu, ale i nad samotným étosem díla. Dílo i autorka jsou v zásadě obětí triku. Těžko uvěřit, že by slavná Harper Leeová (1926-2016), autorka jediného bestselleru, totiž románu Jako zabít ptáčka, jenž jí zajistil ještě za života nesmrtelnost, zapomněla, že má v kufru ještě jeden. 

středa 10. srpna 2016

České trápení s Milanem Kunderou

> literatura > knihy > polemika vyšla na portálu literární.cz.

Polemika s Vojtěchem Varyšem a jeho textem Milan Kundera je jinde (Mladá fronta Dnes, 23. července 2016)

Karl Ove Knausgård: Můj boj 1: Smrt v rodině - ukázka

literatura > knihy > ukázka z románu Karla Ove Knausgårda: Můj boj 1: Smrt v rodině.

Událost, o níž se bude mluvit - už jenom proto, že šestisvazkový opus Můj boj, jenž vstoupil díky nakladatelství Odeon právě na náš trh, dosáhl již mimořádného ohlasu nejen v Norsku, kde se ho prodalo na půl milionu, ale i v dalších zemích. Cyklus vydávaný v letech 2009-2011 přiměl kritiku překřtít autora na norského Prousta. Je jím opravdu? Autor se v 1. knize opusu velmi osobně vyrovnává se smrtí svého otce.

***

SRDCE MÁ SNADNÝ ŽIVOT: tluče, dokud může. Potom se zastaví. Dříve nebo později, v ten či onen den, ustane jeho tepající pohyb sám od sebe a krev začne téct k nejníže položenému bodu těla, kde vytvoří malou tůňku, viditelnou zvenčí jako tmavé, měkké místo na stále bledší pokožce, zatímco teplota klesá, končetiny tuhnou a střeva se vyprazdňují. Tyto změny probíhají v prvních hodinách tak pomalu a uskutečňují se s takovou jistotou, že v sobě mají až cosi rituálního, jako by život kapituloval podle určitých pravidel, podle jakési gentlemen’s agreement, jíž se řídí i představitelé smrti, poněvadž vždycky počkají, dokud život nevyprchá, než zahájí svou invazi do nových končin. Ta je ovšem neodvolatelná. Obrovské houfy bakterií, které se začínají šířit uvnitř těla, nic nezastaví. Kdyby se o to pokusily jen o několik hodin dřív, setkaly by se s okamžitým odporem, ovšem teď je všude kolem nich klid, takže pronikají vlhkou tmou stále hlouběji Dobudou Haversovy kanálky, Lieberkühnovykrypty, Langerhansovy ostrůvky. Dobudou Bowmanův váček v renes, Stilling-Clarkovo jádro ve spinalis, černou substanci v mesencephalon. A dobudou srdce. Stále ještě je nedotčené, ovšem oloupené o pohyb, jemuž je přizpůsobená celá jeho stavba, je teď tak nějak podivně osiřelé, jako stavba, kterou museli ve spěchu opustit dělníci, dalo by se říct, jako nehybná vozidla, jejichž reflektory žlutě září do lesní tmy, prázdné dřevěné ubikace, kabinky lanovky, jež visí plně naložené jedna za druhou na svahu hory.

Pravda příběhů není nikdy skutečností, ani u Delphine de Viganové

 literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize dne 1. srpna 2016
Spisovatelka Delphine de Viganová a její zrcadlení.
Život píše nejlepší příběhy. Poslední román francouzské prozaičky Delphine de Viganové (*1966) se tváří, že byl napsán Podle skutečného příběhu, jak zní neotřelý název. Je ale otázkou, zda nepřináší jen rafinovanou vatu, jež se snaží ten skutečně silný literární příběh nahradit.

čtvrtek 21. července 2016

Literární sondy do podbřišku předbrexitové Anglie

literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 17. července 2016
V povídkové tvorbě neváhá Hilary Mantelová jít až na hrany skutečnosti.
Britská autorka slavných historických románů z tudorovské Anglie dokáže překvapit. Hilary Mantelová (*1952) svou povídkovou knihou Zavraždění Margaret Thatcherové nejenže zůstává v zásadě v současnosti, ale neváhá zabloudit i do jiných světů – těch zásvětních.