Binetův trip do světa zapomenutých funkcí

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 1. září 2017.

Lehce psaný, barvitě obsazený, místy ale poněkud návodně pedagogický. Takový je román Laurenta Bineta Sedmá funkce jazyka, v němž se dozvíte, co musíte říkat, abyste měli moc. Zaujetí autora pro lingvistickou „francouzskou teorii“ a její autory nezná mezí. Vhodná kniha pro studenty, kteří se přes léto nefukčně nudí.

Byl na Rolanda Barthese spáchán atentát? Taková je výchozí premisa románu, který by se dal chápat jako stručný průvodce lingvistickou a filozofickou francouzskou školou, v níž nechybí téměř nikdo: Louis Althusser, Jacques Derrida, Gilles Deleuze, Michel Foucault, Julia Kristeva,.. Nechybí ale ani literáti a věhlasní esejisté: Philippe Sollers, Bernard-Henri Lévy či Jean-Edern Hallier. 

Nejde ale jenom o jazyk, ale především o jeho eventuální mocenské využití. Pročež je román zalidněn také politiky, a to především: prezidenty Françoisem Mitterrandem a Valéry Giscardem d¨ Estaing, casting ale doplňují i další: Jacques Attali, Laurent Fabius, Jack Lang, Alain Peyreffite, Michel Poniatowski...

Francouzský spisovatel Laurent Binet (*1971), známý u nás zejména svým románem HhhH o atentátu na Reinharda Heydricha, se zde vrací tentokrát do 80. let, aby z ní vytěžil vše podstatné. Působí to místy dojmem jako procházka intelektuálním obchodem se zvetšelými svršky.

Pátráni o sedmé funkci

Pátrání po stopách domnělého zločinu se vydávají komisař Jacques Bayard a nadaný doktorand Simon Herzog. Detektivní román s prvky pastiše a závojem nostalgie za 80. léty, v nichž ještě žili „velcí intelektuálové“ prostupuje celou knihou, která nenechává nikoho na pochybách o autorově schopnosti popularizační erudice. Proto není divu, že vedle francouzských intelektuálních a politických elit, se do knihy dostane i mezinárodní kontext, a tím pádem i nepřekvapivě rovněž Umberto Eco, ale John Searle nebo Roman Jacobson.

Poslední jmenovaný, jeden z ruských zakladatelů Pražského lingvistického kroužku, tu má roli zásadní, byť není hlavní postavou. Ti ze čtenářů, kteří se kdy setkali se semiotikou, naukou o znakových systémech, vědí, že právě on je autorem šesti složek komunikace, jež tvoří náš jazykový projev. Tyto funkce posloužily Binetovy k zápletce i názvu celého románu. 

Pátrání Bayarda a Herzoga je totiž v zásadě pátráním lingvistickým, pátráním po funkci sedmé, jež má tvořit téměř kouzelnou funkci, jejímž prostřednictvím lze dosáhnout nadvlády nejen řečnické, ale i mocenské, a proto i politické.

Univerzitní lingvistický trip

Ačkoliv to původně vypadá, že román se bude zabývat především literárním a intelektuálním francouzským kontextem, Binet své literární panorama pastiše rozšiřuje na cesty po Itálii (Bologna, Neapol, Benátky) i po Spojených státech amerických (Ithaca). Zde uvádí čtenáře především do prestižních univerzitních center, aby glosoval i dobové politické a společenské proudy. Binet se s tím nepárá, a věhlasní myslitelé jsou mu především objekty pro ironické šlehy a satirické popisy jejich každodenních slabostí (převážně sexuálních), jež prokládá citacemi z jejich děl, ústící v balábile dialogů.

Jak to celé dopadne, není příliš překvapivé, nicméně přesto jaksi úlevné. Od aféry Alana Sokala z poloviny 90. let, který zpochybnil vědeckost celé „francouzské školy“, spjaté pupeční šňůrou s postmodernou, se zdála být tato škola téměř zapomenuta. Důvody, proč je Binet oživuje, mohou být dány paradoxní touhou, navrátit tu dobu, v níž se intelektuálům nikdo nesmál. To dnes ale není možné, a Laurent Binet si s tím trochu neví rady. Volí metodu ironie druhého stupně. 

Kniha jistě nadchne všechny, kteří si po nocích lámou hlavu nad tím, co je ve znaku označují a co označené. Při bližším pohledu zjistíme, že ani autor z toho nevyšel bez újmy. S označujícího se tím stal označeným. 

Nestalo se mu patrně nic z toho, k čemu se uchyluje v knize při svých seancích tajné uskupení Logos Fraternitas (useknutí článku prstu či radikálně i varlat), ve snaze uvést čtenáře do světa zapomenutých elit ale zanedbal, že cesta k nim nemusí být jenom literární drogovou halucinací, tripem, z něhož se druhý den probudíte s bolestí hlavy a otázkou: „Co se to stalo?“.

Protože snaha po osvobození výsměchem, ironickým šklebem, otázku po smyslu nikdy zcela nevymaže.

***

Laurent Binet: Sedmá funkce jazyka (La setième foction du langage). V překladu Michaly Markové vydalo nakladatelství Argo, 2017.