> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu
České televize dne 19. března 2016.
Na počátku je zadek. Odhalený. Francouzská spisovatelka Abnousse Shalmaniová (*1977), jejíž íránské kořeny jsou zjevné, nenabízí jenom nahotu.
Dojde i na slova, jež se v tělo proměňují. I když její prvotina působí místy jako agitace, nelze se ubránit dojetí nad spontánním projevem a nasazením, které činí z knihy víc než jednu autobiografickou zpověď.
K přesné výpovědi o stavu Íránu má ovšem velmi daleko.
Po formální stránce jde o dokumentární prózu, v níž autorka spojuje osobní zážitky a vzpomínky s reflexemi nad stavem svým a potažmo celého světa (zvláště toho tzv. muslimského).
Jejím východiskem jsou sešitové záznamy, jež si psala na podnět svého otce po dobu dvaceti let. Knihu ostatně otci věnovala.
Vzpomínky zahrnují období od roku 1979, kdy v Íránu nastoupil k moci ájatolláh Chomejní, až po relativní současnost (do roku 2013).
Autorka pendluje ve své paměti mezi dvěma městy: Paříží a Teheránem, a mezi dvěma zeměmi: Francií a Íránem.
Metoda nasazení psí hlavy není nová. Překvapí ale u renomovaného historika, jakým je Timothy Snyder. Jeho polemický esej Cesta k nesvobodě, jež chce být obranou svobody a demokracie, je ale až příliš zatížen předsudky a stereotypy, v níž autor místo subtilních argumentů používá raději hole. 
