Karine Tuilová: Chtěla bych zažehnout dosud nezažehnutá témata!

> kultura > knihy > rozhovor vyšel v příloze Orientace Lidových novin, dne 27. května 2017, s. 23.

Definuje se jako žhářka. A postavy s nimiž pracuje, jí často unikají. Spisovatelka Karine Tuilová (*1972), drobná žena s pozorným pohledem, zkoumá ve svých knihách rozličné projevy násilí. A to násilí doslova všeho druhu: od násilí válečného přes to sociální až k násilí sexuálnímu. Počátkem května byla jedním z hlavním hostů tradičního Světa knihy v Praze.

Brigitte Bardot se ptá: Kdo nahradil Alaina Delona?

> kultura > film > herečka > glosář Brigitte Bardot: Répliques et Piques

Symbol svobodného ženství, Brigitte Bardot, francouzská herečka, která vždy fascinovala, vydala novou knihu, v níž si nebere servítky. Komentuje úroveň francouzské politiky, filmu i společnosti. Ve svých 82 letech zůstává stále sebou. Knihu nazvala: Brigitte Bardot: Répliques & piques (Brigitte Bardot: Repliky a píchnutí, nakladatelství Archipel). Poskytla při té příležitosti zároveň několik rozhovorů. Ze dvou, pro týdeník Valeurs Actuelles a deník Le Figaro, zde citujeme.

Chomejní, Sade a já - rebelství, nikoliv bez příčiny

> kultura  > knihy > recenze vyšla na portálu České televize dne 19. března 2016.

Na počátku je zadek. Odhalený. Francouzská spisovatelka Abnousse Shalmaniová (*1977), jejíž íránské kořeny jsou zjevné, nenabízí jenom nahotu.

Dojde i na slova, jež se v tělo proměňují. I když její prvotina působí místy jako agitace, nelze se ubránit dojetí nad spontánním projevem a nasazením, které činí z knihy víc než jednu autobiografickou zpověď.

K přesné výpovědi o stavu Íránu má ovšem velmi daleko.

Po formální stránce jde o dokumentární prózu, v níž autorka spojuje osobní zážitky a vzpomínky s reflexemi nad stavem svým a potažmo celého světa (zvláště toho tzv. muslimského).

 Jejím východiskem jsou sešitové záznamy, jež si psala na podnět svého otce po dobu dvaceti let. Knihu ostatně otci věnovala.

Vzpomínky zahrnují období od roku 1979, kdy v Íránu nastoupil k moci ájatolláh Chomejní, až po relativní současnost (do roku 2013).

Autorka pendluje ve své paměti mezi dvěma městy: Paříží a Teheránem, a mezi dvěma zeměmi: Francií a Íránem.