Přilnavost Textilu k metafyzice bloudících lidských duší

> kultura > literatura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 4. listopadu 2017.

Román izraelské spisovatelky Orly Castel-Bloomové (*1960) není příručkou o textilní výrobě. Název Textil sice odkazuje na jednu textilní továrnu, ta ale autorce slouží pouze k poněkud bizarní osnově, v níž se proplétají rodinné vztahy. Humorný, vnitřně ovšem velmi úzkostný, román o tragédii lidského bloudění.

Orly Castel-Bloomová: Textil - ukázka

> kultura > literatura > ukázka z knihy izraelské autorky Orly Castel-Bloomové: Textil (Garamond, Praha 2017)

Příběh knihy Textil portrétuje, a to se značnou dávkou ironie, stav rozkladu jedné buržoazní izraelské rodiny z Tel Avivu. Lidský mikrokosmos současné společnosti, v němž se v zásadě neodehrává žádné velké drama, se přesto utápí převážně v patetických klišé na pomezí absurdity a surreálnosti. Mandy Gruberová, jež vede po své matce Audrey rodinnou textilní továrnu na pyžama pro ultraortodoxní klientelu, se ve volných chvílích vášnivě oddává plastické chirurgii. Ukázka popisuje vývoj vztahu mezi Mandy Gruberovou a její dcerou Lirit.

Snyder a Masaryk aneb Varovné lekce z našich i světových dějin

> kultura > knihy > rozhovor odvysílal Český rozhlas Vltava, dne 13. června 2017, Mozaika, čas: 16.10

Dvě knihy, které by neměly zapadnout, vycházejí v těchto dnech. První je knihou historika, druhá je kniha politika. "Ačkoliv je od sebe dělí propast 70 let, zdají se být obě velmi aktuální a varovné zároveň," říká náš host, který právě přišel studia. Je jím publicista a kritik Josef Brož.

"Dobrý den," říká moderátorka Kristýna Franková.
"Dobrý den!" říká host Josef Brož.

Host: První knihou je soubor dvaceti esejů amerického historika Timothy Snydera s názvem: Tyranie: 20 lekcí z 20. století, kterou vydalo nakladatelství Paseka. Knihou druhou svou rozhovory spisovatele Viktora Fischla: Hovory s Janem Masarykem, kterou vydalo nakladatelství Garamond. Jde již o vydání třetí.

Chomejní, Sade a já - rebelství, nikoliv bez příčiny

> kultura  > knihy > recenze vyšla na portálu České televize dne 19. března 2016.

Na počátku je zadek. Odhalený. Francouzská spisovatelka Abnousse Shalmaniová (*1977), jejíž íránské kořeny jsou zjevné, nenabízí jenom nahotu.

Dojde i na slova, jež se v tělo proměňují. I když její prvotina působí místy jako agitace, nelze se ubránit dojetí nad spontánním projevem a nasazením, které činí z knihy víc než jednu autobiografickou zpověď.

K přesné výpovědi o stavu Íránu má ovšem velmi daleko.

Po formální stránce jde o dokumentární prózu, v níž autorka spojuje osobní zážitky a vzpomínky s reflexemi nad stavem svým a potažmo celého světa (zvláště toho tzv. muslimského).

 Jejím východiskem jsou sešitové záznamy, jež si psala na podnět svého otce po dobu dvaceti let. Knihu ostatně otci věnovala.

Vzpomínky zahrnují období od roku 1979, kdy v Íránu nastoupil k moci ájatolláh Chomejní, až po relativní současnost (do roku 2013).

Autorka pendluje ve své paměti mezi dvěma městy: Paříží a Teheránem, a mezi dvěma zeměmi: Francií a Íránem.

Abnousse Shalmaniová: Chomejní, Sade a já - ukázka

> kultura > knihy  > ukázka z knihy Chomejní, Sade a já

Obálka českého vydání v nakladatelství Garamond.

Kniha íránské autorky Abnousse Shalmaniové: Chomejní, Sade a já se zabývá tématem, které vstupuje v souvislostech posledního vývoje na Blízkém východě mezi témata stále ostřeji vnímaná. 

Netýká se totiž pouze Íránu a Blízkého východu, ale může být i klíčem k pochopení rozdílů mezi civilizacemi. Příběh dívky, jež opustí Írán, aby dále žila ve Francii se dotýká i problému, zda je možné vzdát se svých kořenů.

Knihu představila autorka osobně dne 9. března v Knihovně Václava Havla. Ukázku zde publikujeme s laskavým svolením českého nakladatelství Garamond.

> ukázka

Teherán, 1983

Když jsem jako malá holka zatoužila svléknout se ve škole donaha, nebylo to kvůli vedru. Byla to provokace. Provokace stejného druhu jako skákání přes kozu v modlitebně školní mešity. Byla to fyzická potřeba.

Nechci to nosit! Navíc je to hnusný. Ne! A s logikou vlastní dětem: fajn, však počkej a uvidíš. Vrátí se ti to! Ten otravný šedivý šátek si teda vezmu, ale pak uvidíš. A spoustu lidí vidělo. Můj zadek.